Kdybych se vás zeptala, jaký je rytmus vašeho života, co byste odpověděli?
Za ty roky, co mluvím s lidmi o jejich problémech a trápeních, jsem zjistila, že ne každý si uvědomuje, jaký má rytmus. Nebo že vůbec nějaký je, a že není jen jeden. A právě zjištění a přijetí toho, jací jsme (v jakém rytmu "tančí naše duše") nám dává tu svobodu, po které toužíme. Neznamená to dělat si co chci (jako malé rozmazlené děti), ale jak chci (jako dospělá a vyzrálá osobnost). Jsou to dva rozdílné postoje a právě ten druhý, ten dospělý, nám dává rozmanité možnosti, protože si uvědomujeme kým jsme, co chceme, a jak moc na to spěcháme.
Jsme jako příroda.
Náš život zraje stejně jako přírodní cykly.
Zatímco naše duše mívá rytmus jen jeden.
Naše životy se vyvíjejí od narození po okamžik, kdy jsme staří a z tohoto světa odejdeme, podobně jako ukazuje příroda a její cyklus jaro-zima. Je to takový daný a předvídatelný rytmus, o kterém víme, jak se vyvíjí. Rosteme, něco poznáváme; pak sklízíme, co jsem zaseli; poté zmoudříme a nakonec odejdeme k věčnému spánku... Celkem pochopitelný a daný koloběh s občasnými nečekanými odchylkami v individuálních případech.
Vedle průběhu našeho života je tu ale ještě jeden rytmus - naše osobnost. A tato osobnost v sobě má jeden cyklus jako ten hlavní. Je to jakási esence naší duše, která určuje naši povahu. A žít v souladu s touto esencí je to, co nazývám "rytmus, ve kterém tančí naše duše". A když si na pomoc vezmeme přírodu, máme hned 4 základní rytmy, které nám pomohou pochopit, kdo vlastně jsme.
PODZIM
Kdybych měla popsat svůj rytmus, popsala bych ho jako podzim - podzim je pro mě období klidu, plný krásných a přesto tlumených barev, je ještě teplo na pomalé procházky přírodou, sluníčko tolik nepálí, lidé už tolik nepobíhají venku a není slyšet tolik křiku a zábavy, jako v létě na náplavce. Podzim pro mě znamená klid, pomalé tempo, krásu barev a zároveň období, kdy pouštíme to, co už nepotřebujeme, jako když stromy pomalu pouští své listí. Nevím, proč se o něm říká že je depresivní, pro mě je to nejinspirativnější období roku a kdybych žila někde, kde podzim není, moje duše by velmi strádala... Pro mě je depresivní představa absence podzimu. Podzim je také zároveň jakési přechodné období - vybíráme si, kdy chceme být vidět (jako dozvuky létá - které je rozverné a hlasité) nebo kdy chceme být sami (jako příprava na zimu - která je uzavřená a tichá).
ZIMA
Jsou lidé, kteří milují svou vlastní bublinu. A stejně jako v období zimy, kdy navenek není nic vidět, nic se neděje, vše je takové uzavřené a nikde nikdo, takto mohou působit i tito "zimní lidé". Rytmus zimy je plný samoty, ticha, zdánlivé opuštěnosti, zatímco uvnitř je plno života a spokojenosti sami se sebou. I zima působí na některé depresivně, zatímco jiní si ji užívají. Zavřou se u krbu, s čajem a knížkou a kochají se svými myšlenkami nebo poznávají nové věci v knížkách nebo seriálech. Někdy se zima s podzimem prolíná, jindy i v zimě můžete nalézt kousek zvídavého a vykukujícího jara. A to jsou právě ty různé rozmanitosti a odstíny našich rytmů, které lze dělit dál a dál, dokud si neuvědomíme - tak tohle jsem já, tohle je můj rytmus!
Introvertní duše jsou jako podzim nebo zima. Nelze je dát jen do jedné škatule, ale lze je vnímat, jako klidné a rozvážné duše, které nepotřebují dav k tomu, aby cítili život. Veškeré tajemství a poznání se děje uvnitř jejich nitra. Hloubají nad životem, přemýšlejí a zkoumají. Zároveň nepotřebují pódium, aby na to upozornili - aby na sebe upozornili.
Pak je tu jejich opak. Extrovertní lidé, kteří mají rytmus jara nebo léta. Potřebují být vidět, žijí z toho, co připravila zima, přidají něco svého a nebo pouze užívají sklizeň. Jsou veselí, hluční a potřebují dav, uznání a obdiv. Jsou to motivační řečníci, herci a všichni ti influenceři, kteří sdílejí, co měli k obědu. Takový je jejich rytmus. Jako rozmarné léto nebo probouzející se jaro, které věří, že ví už všechno.
JARO
Jaro je jako zvídané dítě, které poznává svět. Rádo se učí, poznává a přizpůsobuje. Vychází totiž z moudrosti zimy. Je ještě jednou nohou v tom teplém a klidném tichém místě, a je závislé na tom, co zima připravila... Jsou to lidé, kteří vyběhnou ven s prvním sluníčkem a náznakem, že zima skončila. Jsou to lidé, kteří chtějí být sami za sebe, ale zároveň se často bojí rozhodovat. Mají proto za zády rodiče nebo jinou autoritu, která je podporuje v tom, co mají dělat. Bojí se být sami, odkázáni na sebe, žijí proto více skrze uznání zvenku než uvnitř sebe, proto se snaží přizpůsobit venkovním podmínkám, které diktují, co se má a co ne.
LÉTO
Rytmus léta je jako veliké finále jara. Tento rytmus je rozverný, štěbetavý, plný vedra a přehlídky v plavkách, slunění, nic nedělání. Lidé na sebe potřebují upozornit, být všude vidět, jako ty veselé a křiklavé barvy všech květin, které poutají naši pozornost. Těchto lidí je všude plno, jsou hlasití, milují zábavy a hluk, davy, jasné barvy a rychlá rozhodnutí. Sklízejí to, co zajistil podzim, zima i zkušenosti jara. Mají proto pocit, že život je o flow, bez námahy a stačí jen natáhnout ruku. Někdy to vypadá, že svět se nyní ocitá právě v období léta. A proto je svět takový přeplněný, hlasitý, plný prázdných frází (které jsou prázdné proto, že je hlásá někdo, kdo v sobě nemá ještě moudrost) a samých celebrit, které potřebují být vidět.
Přesto každý rytmus je důležitý a má nějaký význam. Bez léta by nedošlo k podzimu, bez jara by nebylo léto. A nebýt toho všeho, nebyla by zima. Proto i když je někdy těžké vnímat rytmy druhých a nebrat si to osobně, nebo nesnažit se druhé poučovat, důležitý je jen náš vlastní rytmus. Je totiž v pořádku chtít být sám, nebo vnímat, že potřebuji publikum. Je v pořádku jednat s rozvahou nebo unáhleně, pokud mi to vyhovuje. Je v pořádku být samostatný nebo cítit, že potřebuji vedení či pomoc zkušenějších.Každý rytmus je v pořádku, dokud ho nezačneme vnucovat druhým jako jedinou správnou možnost.
Náš konkrétní rytmus je část naší osobnosti, a pokud se tuto část své osobnosti snažíme předělat nebo jakkoliv přizpůsobit, nebudeme uvnitř sebe šťastní... Protože pokud chceme být sami, zatímco nás okolí přesvědčuje, že máme být v centru dění, nutíme se dělat něco, co s námi není v souladu. Nebo naopak pokud toužíme být vidět, ale jiní tvrdí, že je to špatné, arogantní a excentrické, zbytečně sami sebe tlumíme.
Neexistuje tedy jeden jediný rytmus, který by byl správný a vhodný pro všechny. Každý z nás je individuální a má svůj rytmus. Najděte svůj rytmus, respektujte ho a respektuje rytmus druhých. To je cesta ke spokojenému životu.
Je důležité uvědomovat si jaké tempo je to moje. Protože jinak se nutíme do unáhlených rozhodnutí, nebo naopak se nutíme převalovat jednu myšlenku ve své mysli příliš dlouho, dokud se tam nerozloží a nevyhnije, zatímco dříve bychom ji dávno už vyřešili... Je důležité vnímat, kam nás to táhne - do ticha, do hluku, na slunce, do stínu? Pomalu, rychle? Chci být vidět nebo ne?
Uvědomit si svůj rytmus odhalí také například to, zda jsem introvert a miluji svůj prostor, nebo jsem extrovert, který je ale raněný a bojí se ukazovat?
Naše životy jsou spletité, a když nejsme šťastní, někde se něco zamotalo a my se ztratili v něčem, co nejsme my. A právě uvědomění si svého rytmu nám může pomoci si uvědomit, co se stalo, a jak svůj život začít rozmotávat...
Dokážete si nyní přesněji odpovědět, jaký je váš rytmus? :)
Aleera
...
Hledáte svůj rytmus a netušíte, jak objevit sebe samu, nedokážete se vyznat ve svých emocích a myšlenkách? - podívejte se na průvodce pro ženy: Alchymie ženské energie
Zajímá vás, jak skrze vztah s materiálními statky můžete objevit svou sebehodnotu? - na toto téma je zpracován průvodce: Energie peněz
Nevíte, jak rozmotat svůj život a najít opět sami sebe? - podívejte se na možnosti konzultace: Definice štěstí