Pravda v době filtrů

Svět internetových diskuzí, sociálních profilů a míst, kde můžete napsat cokoliv, se místo prostoru ke sdílení stává bojem o pozornost. A tak jsem se jednoho dne probudila a zjistila jsem, že většina toho, co na mě vyskočí ze soukromých profilů, je iluze. Nechci rovnou vše označovat za lež, protože lidé nelžou, oni si jen dobarvují pravdu...

Od určité doby jsou sociální sítě zvláštním prostorem.

Na první pohled je to svět plný světla, úspěchu, krásy a jistoty. Lidé působí jako bohatí, osvícení, šťastní, vzdělaní, zdraví, bez vrásek a bez starostí. Všechno je tam jasné, jednoduché, přehledné… dokud nevypnou monitor a nepodívají se kolem sebe. A když se jim realita nelíbí, vrátí se zpět. Do světa, kde je všechno snazší. Kde mohou být kýmkoliv chtějí. Kde si vybírají, co mohou ukázat, a co naopak skrýt...

Je ale jedno, jak často se do tohoto světa dívají, protože pocitu zvláštní prázdnoty se nevyhnou. Pokud v nich je, nezmizí s dalším postem nebo získaným lajkem. Protože někde hluboko uvnitř sebe ví, že online obraz NENÍ TOTÉŽ co skutečnost. Mohou si sice obléct jakoukoliv roli, ale ve chvíli, kdy se obrazovka vypne, je to jako když herec odloží masku.

Rozdíl je v tom, že herec ví, kdy hraje.

Zatímco lidé lapení virtuálním světem se často snaží tou rolí stát.

A to je nebezpečná past. Past, která z lidí dělá spasitele. Past, která vytváří prostor pro ty, kteří potřebují cítit, že jsou výjimeční.

Jenže nikdo není výjimečnější než druzí.

Nezáleží na dosahu. Na kariéře. Na tom, co si myslíme. Každý má stejnou hodnotu. I ten, o koho by si někdo „neopřel ani kolo“. Je ale tak snadné a lákavé být ve světě, který je řízený jen tím, co chceme ukázat. Můžeme se uhladit, vyretušovat, skrýt to nepohodlné a zvýraznit to, čím se chceme pochlubit. Jenže pak tento svět neukazuje hloubku našeho života, ale povrchnost našeho ega.

Skutečný život se ale odehrává právě v hloubce. A je těžké sdílet hloubku. Je těžké sdílet skutečný život. Pokud ale druhým ukazujeme jen pečlivě vybraný výřez místo toho, jací skutečně jsme, náš život se postupně mění v iluzi. Faleš zabalenou do přehnaného světla. Svět, kde je úspěch bez cesty a pravda bez bolavých zkušeností.

Pak slýcháme věty jako:

– „Tu cestu jsem vyšlapal/a za vás… vy už nemusíte.“ (což stejně není možné)

– „Začal/a jsem úplně od nuly.“ (většinou ale s podporou ex/partnera, rodičů, zázemí)

– „Podívejte, jak těžkou cestu mám za sebou.“ (bez přiznání vlastních chyb, které nás do problému dostaly)

Lidé si často vytvářejí překážky, které pak překonávají a nazývají se hrdiny. Sdílejí polovinu příběhu a zbytek si dokreslí tak, aby byli vnímáni určitým způsobem. Jedni se staví do role těch, kteří „už jsou hotoví“, druzí do role těch, kteří přesně vědí, co mají ostatní dělat. Přílišná snaha inspirovat druhé ale jen schovává frustraci a bere druhým prostor pro jejich vlastní cestu...

Přesto vzniká svět iluzí a přetvářek – ve jménu „jasnosti, lehkosti a laskavosti“ – aby přinesla obdiv, uznání a následovníky.

Skutečný člověk ale nepotřebuje působit dokonale.

Dovolí si mluvit o limitech. O tom, že něco neví. O místech, kde se stále hledá. A je vlastně jedno, jestli u toho použije upravenou fotku nebo nástroj AI – dřív jsme na to měli Photoshop a Word. Není proto tolik důležitý obal (na který se tolik klade důraz), ale obsah. Jaký ten obsah je? Je kvalitní a nese otisk daného člověka? Nebo je povrchní a nese to, co chce, abychom si mysleli? Vede nás ten obsah blíž k sobě nebo blíž k tomu, kdo něco sdílí? Snaží se nás poučovat, nebo učit? Jde o sdílení nebo přetvářku? Je v tom touha po moci nebo pomoci?

Snaží se tím dotyčný říct:

- Sdílím to, jaká skutečně jsem? (pro inspiraci)

- Nebo jen to, jak chci, aby mě druzí viděli? (pro obdiv a uznání)

To první ukazuje pravdu, která může druhé inspirovat a nikam je netlačí. To druhé vytváří iluzi, kterou druzí potřebují následovat. A následování iluze jen produkuje další iluze, které stejně nikdy nezaplní to prázdné místo, pokud nám v životě něco skutečně chybí.

To prázdné místo zaplní totiž náš skutečný šťastný život, ne namalovaná iluze...

Aleera

.

.

.

.

.

obrázek: já a moje iluze, created by Starling Illusion :)