Jak (vy)budovat
krásný vztah?
Hranice mezi hezkým a toxickým vztahem je tenká.
Jakmile tu hranici ale znáte,
už nikdy si toxické prostředí nedovolíte.
Vztah je jako zrcadlo
Pokud se zabýváte vnitřním seberozvojem, už jste určitě slyšeli o zákonu zrcadlení. Není to novinka, ale není to ani jen teorie. Aby nám tento zákon pomohl v našich životech, je proto důležité nejen tuto teorii znát, ale umět s ní i pracovat. Nelze pouze říct, že nám druzí něco zrcadlí. Protože ano, někdy se nám něco zrcadlí, jindy jsme my sami zrcadlem pro druhé - ale někdy je to celé jinak a my se jen bojíme podívat pravdě do očí... A přitom ta pravda odhaluje klíč ke krásnému a spokojenému vztahu.
Tato "zrcadlící vztahová pravda" je ale velmi individuální a proměnlivá. Neexistuje tak jeden jediný návod na nic v našem životě. Někdy je potřeba disciplína, jindy sebereflexe, nebo naopak klid a samota. Občas je nutná totální destrukce všeho, čemu jsme věřili a začít úplně od začátku... Každý si tu svou cestu musí najít sám, aby pochopil sám sebe i křivku svého života. A to, co nám radí druzí, jsou jen pomocné nástroje. Takové berličky, které nás podpoří v době hledání, ale není to zázračný lektvar, který změní náš život. Svůj život změníme jen my sami. Svým odhodláním a ochotou naslouchat svému srdci. Aby to ale bylo možné, musíme se na své srdce opět napojit (to spojení v nás totiž bylo, jen jsme ho ztratili), a to tak, že sami sebe poznáme - proto se tomu říká sebepoznání. Sebepoznání je tedy první metou, ale zároveň i hlavním blokem - protože když se vás někdo zeptá, kdo jste, tak to přeci víte. Řeknete jméno, povolání, znamení; doplníte povahu, názory a popis toho, čemu říkáme osobnost. Každý máme tak představu o tom, jakou máme osobnost. Dává nám to identitu. Pocit, že někam patříme. Protože jinak bychom byli takové malé bezvýznamné "nic". Tak proč nějaké sebepoznání, když se přeci známe a víme, kdo jsme?
Protože když nejsme šťastní, když nemáme vztah, který by nás naplňoval (a my po takovém vztahu toužíme), je někde chyba. Nějaký bugs v programu, který je nutný opravit. Přenastavit. Aktualizovat. Aby se něco změnilo a ten vztah, po kterém toužíme, jsme mohli začít prožívat. Většinou ale začneme opravovat okolí - měníme součástky (partnery) a čekáme na toho pravého. Ale i když potkáme spřízněnou duši, vznikne z toho karmický vztah, ve kterém se vytahují problémy a končí to rozchodem, který si obhajujeme jako osud, ve kterém ten druhý není ještě připraven (a tím sami sebe obhajujeme, že my jsme v pořádku). Pokud se tento cyklus ale děje opakovaně, měli bychom změnit strategii. Nehledat dokonalost v druhém, ale objevit ji v sobě. A to je moment, který nás vede k otázce - Kdo vlastně jsem? Co mám změnit? Co způsobilo, že prožívám vztahy, které mě bolí? Jaké jsou mé programy, a co tvoří mou osobnost? A tím se dostaneme k otázce: Kde se vzala ta představa o tom, jaká je moje osobnost?
Začala se formovat v průběhu našeho života. Tím, jak putujeme naší cestou, sbíráme různé zkušenosti, názory, radosti i bolístky. To nás formuje, to nás deformuje. Tím rosteme, díky tomu stojíme na místě.
------
Dobrou zprávou je, že naše osobnost je flexibilní a my ji můžeme měnit. Zároveň je to ale i zpráva děsivá, protože to znamená, že musíme být neustále ve střehu, jinak nás okolí (opakovaně) zdeformuje (přesněji my se necháme zdeformovat). Když se na to podíváme jako na precizně provázaný proces vzájemného ovlivňování, může nás z počátku pohltit bezmoc. Protože netušíme, jak to napravit, jak sebe opravit a jak to celé zastavit. Je důležité se ale z této bezmoci oklepat a podívat se na to ještě jednou. Abychom uviděli směr, kterým to můžeme začít ovlivňovat my a přestat být loutkou, se kterou cloumá "nepříznivý osud".
Nejprve je důležité objevit to, co neměnné není - naši skutečnou podstatu, jádro naší duše. Protože toto naše jádro je náš opěrný bod. Místo, do kterého se můžeme kdykoliv vrátit, když tápeme. Je to náš vnitřní klid, kompas v rozbouřeném světe. Místo (stav), ze kterého víme přesně, co chceme i kým jsme. Toto jádro je ale obalenou velkou vrstvou iluze, kterou musíme projít a přehodnotit. Tato iluze totiž ztělesňuje to, jak nás vidí druzí, čemu o sobě věříme my a zakrývá skutečnou podstatu naší skutečné existence. Je to způsobeno tím, že se více soustředíme na tuto iluzi, a opomíjíme, co se děje v našem jádru. Proto se mluví o návratu k sobě, o odložení rolí, prohlédnutí skrz iluze a pod. Protože abychom mohli ve svém životě cokoliv změnit, potřebujeme se dostat do svého jádra, ve kterém netápeme. Ve svém nitru víme, co chceme i jakou to má mít podobu. A pro návrat k sobě nám život nabízí různé nástroje.
Mezi nejsilnější nástroje, které nás obalují iluzemi, jsou vztahy. Rodinné, pracovní, přátelské, sousedské, milostné. Je jich hodně a jsou různé, mají ale společné to, že tyto vztahy jsou takovým pomocníkem, který nás nutí vyhrabat ze sebe to nejtemnější a zároveň nás motivují ze sebe vydat to nejkrásnější. A pokud má někdo potíže s kvalitním partnerským vztahem, pak milostný/partnerský vztah je pro něj tím nejlepším nástrojem nejen jak své vztahy zlepšit, ale zároveň je to pro něj klíčový způsob, jak poznat sám sebe. Jestliže ale tíha nepovedených vztahů odvede kohokoliv do samoty, pak se v té samotě uvelebí a zvykne si na to, kým je. Zvykne si na představu o sobě, která ale nemusí být objektivní. Protože pokud je samota únikem nebo východiskem z bolavých vztahů (není to svobodné rozhodnutí z našeho jádra), pak je osamocená duše pohlcena pozlátkem iluze. Věří, že musí být sama, že ji není souzeno být ve vztahu a potlačuje své niterné touhy logikou, protože ji tu logiku předkládá ona iluze. Iluze, ve které uvěří, že nejlepší je být sama. Vzniká tak smyčka - lidé, co jsou dlouho sami, mají problém žít ve vztahu. Narušuje to totiž jejich iluzi, kterou o sobě mají a v interakci s druhými pak musí této představě čelit. Vytahuje to jejich stíny, místo aby rostlo jejich vnitřní světlo. A protože interakce se stíny bolí, lepší je pro ně samota.
V dnešním světě vítězí samota a svět iluzí. Mizí život ze srdce a hledání cesta do svého jádra. Málokdo skutečně žije život, jaký by si přál. Málokdo prožívá vztah tak, jak by si přál. Málokdo dokáže čelit výzvě kterou blokují jeho posbírané iluze. Ze vztahů mizí důvěra, jakási jednota, mizí My a dělí se na Já a Ty. Upřednostňují se single životy, protože lidé spolu neumí být. Neumí spolu komunikovat, sdílet emoce, chápat své vlastní emoce... A tak je lepší samota. Žít si jak chci, bez závazků, bez nutnosti se podřizovat, něco měnit, hledat a nějak vnitřně růst... A proč ne, ona "sebepráce" není žádná povinnost, je to volba. Stejně jako je volba, zda chceme žít ve vztahu nebo ne. Ani jedna volba není správnější. Důležité je , co na tuto volbu říká naše srdce (hlas naší duše, jádro naší osobnosti)?
Když se sami sebe zeptáte, zda chcete vztah? Jaká je odpověď?
Pokud chcete být sami - je to volba nebo rezignace?
Chcete změnit své vztahy? Toužíte po partnerském vztahu, ale nevychází vám to? Narážíte stále na stejné bloky, kotrmelce, problémy a bolesti? Jestli ano, cílem není najít nového partnera, který to konečně vyřeší (za vás). Řešením je změnit sebe. Přesněji, potřebujete změnit to, jak sami sebe vnímáte. Potřebujete ve vztazích, které jste doposud prožili, najít klíč, který skrývá vaše iluze, a který odemyká cestu k vašemu srdci.
Proto toužíte-li po láskyplném vztahu, který vám ale stále uniká, jsou vztahy vaším klíčem, který potřebujete objevit a definovat. Abyste to ale dokázali, pomůže vám k tomu to, o čem jsem psala v úvodu. Zrcadlo... Ale nikoliv to fyzické, ale vaše vnitřní. To, do kterého se díváte každý den ve svém srdci, a které určuje, co si o sobě myslíte a především, jak sami sebe vidíte... To, které drží iluzi, kterou o sobě máte, a odráží ji ven do světa a vidí to tak i druzí... Podívejte se skrze toto zrcadlo na sebe, svůj vztah i na všechny předešlé vztahy. A nyní se podívejte pozorněji. To zrcadlo vám neříká, že jste špatní, neříká vám ani, že ty iluze jsou špatné... To zrcadlo vám jen ukazuje vaší pravdu, které věříte. A pokud ukazuje pravdu, která bolí vaše srdce, znamená to, že nemáte opravovat zákon zrcadlení, ale že si máte uvědomit, že to zrcadlo, skrze které se díváte na sebe i okolní vět, je rozbité. A vaším úkolem je zjistit - proč je rozbité, a jak to zrcadlo opravit?
Zákon zrcadlení (odrazy, které vidíte nebo vyzařujete) vám ukazuje důsledek,
rozbité zrcadlo skrývá příčinu.
Když je zrcadlo rozbité...
Dívat se na sebe i na své vztahy optikou rozbitého zrcadla způsobuje, že vidíme pokřivený obraz sebe sama. A když si zvykneme na tento obraz dívat příliš dlouho, zvykneme si a uvěříme, že to jsme my. Začneme se proto chovat tak, že tím jen potvrdíme to, jak sami sebe vidíme. Druzí na to poté nějak reagují. My svým chováním opět nějak reagujeme a vzniká tak smyčka okolností, které nám potvrzují, že máme smůlu na partnery nebo že jsme prostě žárlivým partnerem... Protože věříme, že jsme tím pokřiveným odrazem. Nevěříme, že to může být jinak, a že to "JINAK" je ve naší moci. Proto se spoléháme, že nás někdo zachrání, že se něco samo změní. Že jednou potkáme pana božského nebo slečnu dokonalou.... Dokud si ale neuvědomíme, že to, co si o sobě myslíme, je jen iluze (která zdaleka neodpovídá pravdě), nic se nezmění. Budeme si totiž dál dokola utvrzovat svou realitu, ve které je vše přesně tak, jako v odrazu rozbitého zrcadla...
A jak se to dá změnit? A lze to vůbec?
Protože i já sama jsem se potácela v nefunkčních vztazích, a to až do rozvodu, kdy mi bylo 30 let. Pak jsem se ale místo do vztahu ponořila do sebe, hledala jsem, zkoumala, řešila, pitvala a zase hledala příčiny, které by mi vysvětlily: ČÍM JSEM SI TOHLE ZPŮSOBILA? A když jsem to konečně odhalila, tak místo úlevy přišla další otázka: CO DĚLAT TEĎ?
-
JAK si udržet vztah, když máte v sobě stále staré vzorce? I když si je uvědomujete a víte, že na nich pracujete?
-
JE krásný vztah taková dřina a sebereflexe?
-
A co to znamená, že pro krásný vztah stačí pouze to, abychom si to dovolili a věřili si zasloužíme pro sebe to nejlepší? Vždyť každý chce pro sebe to nejlepší, ne?
Abych dokázala najít odpovědi na své otázky a mohla prožívat krásný vztah, musela jsem najít cestu do svého srdce. A když jsem tam došla, začalo se otevírat. S tím i moje láska ke mně a najednou jsem pochopila:
- co rozbilo moje zrcadlo?
- kdy nás vztahy posouvají, a kdy naopak táhnou dolů?
- proč je pro nás druhý důležitější, a jak to změnit?
- a co stane, když dám sebe na prvním místo?
Tím zmizel kruh opakujících se vztahů, které mě trápily, ničily, bolely a vytvořil se zcela nový kruh - kruh, ve kterém už nejsou rozbité vztahy, ale ty láskyplné... Kruh, který mám ve své moci a sama si vybírám, jaké vztahy chci. Ale protože je naše osobnost flexibilní, protože neustále sbíráme iluze, které nás mohu deformovat či formovat, je potřeba udržet bdělost. Tato bdělost nám pomáhá udržet náš vztahový kruh stabilní a stojí na 3 pilířích. Tyto pilíře protínají 3 oblasti našich životů, a tak jako pomáhají udržet krásný vztah, je důležité je opravit, pokud krásný vztah nemáme.
3 pilíře krásného vztahu
vztah k sobě
Jaký vztah máte k sobě a proč? Protože my jsme tím jediným bodem, který ovlivňuje, jak budeme reagovat, a díky tomu ovlivňujeme i to, jak si tvoříme život.
Pokud se vám tedy opakují stejné kotrmelce ve vztazích, řešení (i příčina) je ve vás. Ne v druhých.
vztah k druhým
Vztahy s druhými, obzvláště romantické vztahy, jsou tím nejlepším učitelem a motivací, abychom byli tou nejlepší verzí sebe sama. Kdybychom byli sami, nenaučíme se nic. Když jsme ale dva, je všeho dvakrát tolik. Více lásky, ale i více nepochopení. A proto je důležité vědět - jste ve vztahu tým nebo soupeři?
definice lásky
Být šťastný je pro každého něco jiného, stejně tak slovo jako hojnost nebo mít "dost peněz". Láska není výjimkou, pokud mluvíme o té romantické.
Je proto důležité vědět, co vlastně chceme? A stejně tak je důležité: dokážete nabídnout, co sami očekáváte?
Existuje dokonalý vztah?
zvu vás do mého světa
V sekci "o mně" na tomto webu popisuji, jak právě partnerské vztahy byly mým nejbolavějším střepem, který bodal do mého srdce a způsoboval mi nesmírnou bolest. Sama sebe jsem dávala na poslední místo, snažila se vyhovět druhým a své pocity potlačovala nebo zajídala čokoládou. Nedokázala jsem čelit svým emocím, nedokázala jsem se za ně ani postavit. Dokonce i má první svatba proběhla, protože jsem se bála říct "ne"... Nakonec mě ale bolest v mém srdci dovedla na cestu, na které jsem se toužila cítit dobře, šťastně, opečovávaná, milovaná, viděná... A nyní takový vztah prožívám. Prožívám ho už několik let a připadá mi už zcela automatické, jak být šťastná ve vztahu. Dokázala jsem se totiž postavit za své pocity, a zároveň se naučila respektovat pocity toho druhého. Zmizela potřeba kontroly, touha po ujištění nebo strach.
Můj šťastný vztah není žádné složité kouzlo na lásku, stojí na malých drobnostech, které dávají obrys něčemu, o čem se mi dříve ani nesnilo. Než se tak ale stalo, bylo jen přání šťastného vztahu, který jsem neuměla lépe definovat. Protože když jsem měla napsat na papír, jak to štěstí má vypadat, jen jsem se dívala na prázdný papír a v srdci cítila velké prázdno... Nyní ale prožívám vztah, ve kterém mi můj muž vždy nosí nákup (takže na něj nikdy nejezdím sama). Dřív jsem to tak ale neměla, snažila jsem se totiž vše zvládat sama a ukázat, jak jsem samostatná… a přitom jsem tolik chtěla, aby mi partner pomáhal. Ale bála jsem se ozvat, a když už jsem se ozvala, pochybovala jsem o sobě. Vše se mi pak vrátilo jako bumerang, který mě sejmul a já zůstala zase na všechno sama. Pak jsem se ale změnila. Změnila jsem chování a přestala se bát být zranitelná, fyzicky slabší a občas hormonálně rozhozená. A proto dnes žiji s milujícím mužem, který mi každé ráno sjede do vedlejší vesnice pro čerstvé rohlíky (miluju rohlíky!). Protože on vstává brzy a já ráda spím dlouho. Jede mi natankovat auto/skútr, když potřebuji. Podrží mi dveře. Pomůže do kabátu. Ale hlavně, každý den se mě ptá, zda jsem šťastná a nic mi nechybí… Já zase pro něj každé ráno dělám smažená vajíčka, na která vyskládám 3 srdíčka z rajčat. Miluje to, a když jednou došla rajčata, hned se ptal “a kde mám srdíčka?”:)). Naučila jsem se pro něj dělat (nejen) steaky, ačkoliv nejím maso. A asi milionkrát denně se ho zeptám, zda mu něčím můžu udělat radost:).
Když kolem sebe projdeme, vždy se sebe dotkneme, obejmeme, políbíme nebo pohladíme. Když pracuje a já za ním přijdu do pracovny, vždycky se rozzáří, když se na mě podívá… Když má náročný den v práci, obejme mě a říká, že jsem balzám pro jeho duši. A když jsem vybitá já, schová mě do náruče a řekne: "Nejsi na to sama".
Každé ráno mne probouzí polibkem na čelo nebo na ruku a přeje mi krásné ráno. U toho mi navlékne prstýnek a řekne, jak nádherně moc mě miluje. A každý večer, když jdeme spát, se k němu přitulím a pošeptám mu, že je ten nejbáječnější dárek, jaký mi život mohl dát… Když se mě proto nedávno zeptala žena, co bych chtěla ve svém životě změnit? Řekla jsem “Nic! Snažím se jen udržet a rozvíjet to, co mám teď.”
Tento stav prožívám už několik let, a možná právě proto mi někdy připadá, jakoby můj celý život takový vždy byl. Krásný, plný lásky a důvěry. Ale nebylo tomu tak. Občas mě něco vrátí zpět do minulosti, abych si připomněla a uvědomila, co všechno jsem musela udělat, abych se změnila. Abych změnila to, jak sama sebe vidím a díky tomu se začalo přetvářet i to, jak mě vidí můj partner.... Postavit se svým iluzím, vstoupit do svého srdce, postavit se za své emoce, dát sebe na první místo, a čelit důsledkům, které to přinese. Teprve potom už můj seznam na definici šťastného vztahu nebyl prázdný. Nebyl ale ani plný podmínek a požadavků. Zůstala jen ryzí touha mého srdce po prostoru, ve kterém můžeme růst a zrát bok po boku. Dříve mou definici ale ovládal strach - strach ze samoty, selhání, chudoby, z toho co si budou myslet ostatní… A tak jsem se podřizovala, ztrácela a zhasínala… a hledala, kdo by mě rozsvítil a zachránil. Tohle ale (dlouhodobě) žádného partnera nebaví - nikdo nechce kouli na noze, kterou by měl zachraňovat. A proto jsem se rozhodla překročit svůj strach a objevit svou definici krásného vztahu.
A jak jsem již napsala, po letech mi tato má definice přijde už automatická. Když ale během rozhovoru s kamarádkou padla věta:"Přála bych si mít takový vztah, jako máte vy dva." - došlo mi, že to hodně lidem (ženám) stále uniká... a tak vznikl projekt Svatý Grál vztahu. Cílem je popsat své zkušenosti, a protože jsem žena - i když žijeme ve světě, kde se odmítají role - je tvořený převážně pro ženy. Miluji totiž být ženou a užívám si to. A proto tento projekt tvořím očima zamilované, milované a milující ženy. Snažím se v něm ukázat, jak objevit krásu vztahu, i co vztahy tiše zabíjí. Co s námi dělá přebíraní povinností, které nám nepatří - mužské práce, různé role a očekávání. A jak důležitá je svoboda a možnosti volby (ne očekávání a povinnost). Protože, a to především, pokud nebude šťastná žena, nebude ani muž (a naopak).
Vztah je totiž jako tanec. Nikoliv přetahovaná a boj o moc... Nejde o dokonalost, ale o soulad, vzájemné pochopení, podporu a porozumění. Nikoliv o kontrolu, manipulaci, strach nebo žárlivost. Pokud vás ale právě tohle trápí, pak cílem tohoto projektu je, abyste se za to nestyděli, abyste nepopírali své pocity, ale abyste je akceptovali a zkusili zjistit, proč se tak chováte a jak to můžete změnit? Protože každá změna je možná, když je rozhodnutí, motivace a vůle.
Nahlédněte do zákulisí vztahu
3 pravidla pro (ne)spokojený vztah:
1) existují 2 výchozí body, ze kterých tvoříme vztah
1. prožíváme vztah jako sebevědomý člověk (který ví, co chce, co nechce a kde jsme OCHOTNI ustoupit, ale stále máme na paměti, že aby byl šťastný vztah - MUSÍME BÝT PŘEDEVŠÍM ŠŤASTNÍ MY SAMI
2. prožíváme vztah jako člověk, který sám sebe potlačil a nechal se vést okolím, svým strachem, partnerem... A JAKÝ DOPAD MÁ ODEVZDANÁ OSOBNOST TOMU DRUHÉMU...? Staneme se odrazem toho druhého...
Mým cílem je, abyste se dostali do výchozího bodu 1, protože:
2) nikdo (sebevědomý) nechce za partnera svůj odraz
Pro pochopení správného vztahu si musíme uvědomit pár skutečností - když se budeme snažit ve všem vyhovět, ztratíme svou sebehodnotu. Když ztratíme svou sebehodnotu, nebudeme ji cítit k sobě ani my a ani náš partner k nám. Začneme se mu přizpůsobovat, aby nás měl rád a zároveň ho kopírujeme (protože věříme, že je lepší než my, že má větší hodnotu a být jako ten druhý pozvedne i tu naši hodnotu) a tím se stáváme jeho stínem, co bez něj ztrácí svou existenci...
Takto vzniká závislost na druhém + takto se mění naše osobnost a stáváme se druhým. Začneme stejně mluvit, mít stejné zájmy a ve všem se přizpůsbíme. Věříme, že je to romantické, ale věřte mi, není. Je to sebedestruktivní...
Je to zajímavé pouze pro toho, kdo potřebuje kontrolu. Pokud je tedy žena velmi submisisvní a vyhovuje jí to, pak je to v pořádku. Pokud je ale žena NEŠŤASTNÁ, pak je příčinou její nedostatek sebelásky. Protože nevnímá svou hodnotu, která se vytratila.
3) to, jak máme rádi sami sebe, odráží povahu našeho vztahu
Protože pokud máte své sebevědomí schované v temném koutě své duše, je pro vás jako první krok pro krásný partnerský vztah, abyste vyšli na světlo a byli opět vidět. A to ať už máte spokojený vztah (jen se občas dusíte) nebo vám vztah uniká, přestože po něm ve skrytu srdce toužíte.
Krásný vztah je o rovnováze.
Já vím, kde jsou moje hranice. Uvědomuji si hranice druhého.
A zároveň jsme oba na jedné lodi. Nejdeme proti sobě. Nikdy.
Co v Grálu (postupně) odhalíme?
-
co tvoří pevné základy partnerského vztahu?
-
co je plíživým ničitelem vztahu?
-
co znamená "zrcadlo z druhé strany"?
-
co způsobují rozpadlé osobní hranice?
-
jak nás ovlivňuje strach?
-
odkud se berou vztahové vzorce?
-
jaký je rozdíl, když prožíváme vztah jako osobnost nebo jako prázdný stín?
-
co pokřivuje naše vnímání sebe sama a jak tomu čelit?
-
co dělat, pokud nás naše vlastní přesvědčení nutí zůstat tam, kde nejsme šťastní?
-
proč vlastně toužíme po vztahu?
-
má vztah pravidla? a co dělat, pokud chceme, aby vydržel "navždy" a byl jako z pohádky o které sníme
-
jak vyléčit bolavé vztahy?
-
a jak je to s upíry, toxickými lidmi nebo karmou?
-
jak být sám sebou a nebát se?
-
jak se naučit říkat ne, když nás svírá strach z odmítnutí?
-
jak správně komunikovat?
-
jak sbíráme vzorce chování? (mimo ty od rodičů)
-
jak změnit stále stejný koloběh vztahů, které končí zlomeným srdcem?
-
jak to tedy je? Je vztah je o dvou polovinách, které dohromady tvoří celek - nebo - je vztah o dvou samostatných celcích, co se rozhodly být spolu?
-
jak si vybudovat pevné pilíře svého vztahu?
Pokud toužíte po vztahu
nebo si přejete zlepšit ten, který už máte:
Objevte svůj SVATÝ GRÁL VZTAHU.
Zjistěte, jaká definice vztahu je tou, která vás naplní štěstím a naučte se tuto definici udržet, rozvíjet a posilovat.
Svůj grál můžete objevovat postupně, třeba tím, že si poslechnete úvodní epizody podcastu (podcast je zdarma a poslechnete si ho na Spotify 🎧), zaregistrujete se k odběru novinek (pokud dáváte přednost psanému slovu) nebo se se mnou spojte skrze kontaktní formulář a najdeme cestu spolu. (Níže na této stránce naleznete i pár referencí).
Nemám samozřejmě patent na vztahy, ale mám patent na svůj vztah, který plní mé srdce láskou, pokorou, vděčností a nemusím se bát, že by mě můj muž neměl (nebo přestal mít) rád, nebo že by mě opustil, když řeknu, co chci a co se mi nelíbí. (Ale dříve jsem to tak měla.)
Náš vztah není o pravidlech, poslušnosti, strachu, ale o lásce. Nemáme přitom společné zájmy, jsme každý úplně jiný a chvíli to trvalo, než jsme se sladili. Ale povedlo se nám to, protože jsme chtěli, a protože jsem šla za hranici svých obav, vzorců a domněnek. Sladili jsme tak svou lásku, aniž bychom poškodili sami sebe a nutili se být někým jiným. Naopak se vzájemně neustále posilujeme a rosteme.
A pokud je to to, co byste přáli i vy - mít krásný a sladěný vztah - ráda vám předám to, co pomohlo (a pomáhá) mně.
Michael, 2023
Cítím k Alče velkou vděčnost za pomoc, které se mi od ní dostalo v pro mě nelehké chvíli. Její slova byla vždy laskavá a zároveň upřímná a mířící k věci. Díky ní jsem dokázal nazřít věci, které jsem léta neviděl a nebo si je sám dostatečně nepřipouštěl. Její schopnost vidět pravdu, skryté manipulace a motivy je pro mě obdivuhodná. Tím obdivuhodnější, že to není diktát, jak to je nebo jak by věci měly být, ale laskavé a respektující vedení ke mně samému. Jsem šťastný, že ji znám, že vím, že tu případně je a všemi deseti bych ji s její jemnou moudrostí doporučil.
Roman, 2019
Na Alenu jsem narazil, když jsem četl její článek (únor 2019). Byl jsem rozbitý z rozchodu a měl návaly vzteku. Řešil jsem to s terapeutkou, ale ani po půl roce pravidelných sezení jsem se necítil lépe. Pořád jsem nechápal, proč se tak cítím. A tak jsem hledal na internetu odpovědi a narazil na web Aleery. Napsal jsem jí a po krátkém psaní jsme se sešli. Po jednom odpoledni s ní jsem se začal cítit líp, než po všech těch terapiích s koučkou na vztahy a emoce. Když jsem přijel domů, ještě to ve mně doznívalo, ale byl jsem zároveň i klidný. Prostě jsem cítil, že to bude dobrý. Za pár dní mě bolest z rozchodu přešla. Terapii s koučkou jsem ukončil a věděl jsem, že začínám být pomalu připravený na nový život. Přešly mě i návaly vzteku. Protože jsem pochopil, že to byla bezmoc, kterou jsem cítil. Jakmile zmizela moje bezmoc, zmizel i vztek. A krátce na to jsem poznal svou ženu.
Když tohle píšu (léto 2023), jsem už pár let šťastně ženatý a otec malého kluka. Duchovní cestě se dál nevěnuji, ale pokud bych měl v budoucnu nějaké otázky, vím, na koho se obrátit.
Děkuji, za všechno!
M., 2024
Několik let jsem se věnoval duchovní cestě a najednou jsem byl v situaci, kdy mě můj učitel tlačil někam, kde jsem být nechtěl. Nebyl jsem si jistý, co mám dělat, a jak se k tomu postavit.
Oslovil jsem Aleeru, protože v tu dobu jsem si přečetl jeden její příspěvek na Facebooku o tom, jak nám druzí vnucují svou pravdu a měl jsem pocit, jakoby ťala do živého. Po rozhovoru s ní jsem si uvědomil, co mám dělat. Cítil jsem tu sílu rozhodnutí, která ve mně najednou byla.
Citlivě a nenásilně jsi mě dovedla zpět do srdce a já si tím zachránil nejen sebe, ale i své manželství. Děkuju!
Jakub, 2016
Byl jsem po rozchodu, plný otázek a zmatený, co se vlastně stalo, a proč mě to tolik vzalo. Kamarád mi doporučil Alču, tak jsem za ní zašel.
Mluvili jsme asi 4 hodiny, a když jsem odcházel, cítil jsem se lépe. Doma jsem pak dělal cvičení, co mi Alča doporučila. Upravil jsem si je podle sebe a stačil jeden jedinej den a já se cítil bezvadně! Když jsem pak šel vyzvednout syna ze školky, ostatní děti se ke mně seběhly a začaly mě objímat.
Bral jsem to jako znamení, protože děti prý vycítí dobrou energii člověka. Byl to úžasný pocit a já věděl, že jsem opět našel sám sebe. Na svou ex jsem si už ani nevzpomněl, celé to tak nějak odeznělo a já si začal zase užívat život i nové vztahy.
Robert, 2020
Pořád jsem myslel na svou bejvalku. Ničilo mě, pomyšlení, že je s někým jiným a chtěl jsem ji dostat zpátky. Byl jsem jako tělo bez duše a nevěděl, co dělat. Nějak jsem uvnitř cítil, že ta moje posedlost není úplně správná a chtěl jsem to změnit.
Narazil jsem na web Aleny, pár dní jsem se k tomu vracel a nakonec jsem jí napsal. Bylo to to nejlepší, co jsem mohl udělat. Pomohla mi pochopit nejen, proč se tak cítím, ale taky mě z toho vyvedla. Dávala mi cvičení, která mě nutila nad sebou přemýšlet, takže jsem ke všemu došel sám a s ní jen rozebíral otázky, když jsem něčemu nerozuměl.
Postupně moje posedlost získat svou bývalou zpět mizela a já si začal užívat svobodu.