Rosteme skrze bolest. Každý, kdo se vydává na cestu, na které chce sám sebe lépe poznat, tohle už ví. Nikdo nehledá odpovědi a změny, když je vše zalité sluncem. Ale jakmile něco nefunguje, jakmile něco bolí, to pak hledáme, zkoumáme a měníme svůj úhel pohledu, díky kterému (většinou) zmoudříme a vnitřně povyrosteme.
Někdo ale nechce růst, někdo chce zůstat tam, kde je. I když to bolí, i když nás trápí vztah, zdraví, emoce, psychika, tělo...cokoliv. A tak se stane, že bolest, která nám poskytuje možnost růstu, nám zároveň dává alibi, abychom mohli žít jako oběť?
Jakmile tedy do našeho života vstoupí bolest, existují jen dva směry, kterými se můžeme vydat:
PASIVNÍ: “Já za to nemůžu!” - někdy nás daná situace pohltí, máme pocit, že jsme ztratili kontrolu, a přitom jsme tu kontrolu odevzdali… je totiž snažší říkat, že za danou situaci nemůžeme. Nebo se můžeme utěšovat, že vše je volbou duše či karmický trest. Dokud v nás ale dřímá postoj “já za to nemůžu” nebudeme hledat cestu ven, protože se zastavíme. A budeme stát tak dlouho, dokud se nerozhodneme, něco s tím udělat. Aktivně.
AKTIVNÍ: “Co mám dělat?" - tento směr nám může pomoci pochopit, co se nám daný stav snaží sdělit? Nabádá nás k hledání řešení, co můžeme udělat, aby se nám tohle už nedělo? Nebo jak danou bolest zmírnit? Jedná se tedy o aktivní postoj, při kterém se učíme - co se stalo, co s tím a případně zjistíme, jak danou bolest neprožívat znovu. Nikdo totiž nechce zažívat bolest. Ani lidé s pasivním postojem, tito lidé jen volí pohodlnější cestu, na které touží, aby je někdo zachránil...
LZE SE VYHNOUT BOLESTI?
Bolestem předcházet nelze. Stále totiž čelíme novým situacím, i kdybychom měli pocit, že jsme se kompletně vyčistili a své nitro osvítili. Protože dokud žijeme ve společnosti s druhými, stále na nás působí vnější vlivy - chování, nálady, reakce druhých... Vždy si ale vybíráme, zda se daným stavem necháme poučit, posílit a nebo strhnout.
Bolest nelze ani dlouhodobě ignorovat. Každý nepříjemný pocit je něco jako vykřičník, který na nás křičí “tudy ne”. Obzvláště emoční bolesti, ale patří sem i fyzické, konkrétně ty, které se týkají našeho zdraví. Tak úžasné naše tělo je. Komunikuje s námi skrze pocity, myšlenky, bolesti. A buď si ten vzkaz uvědomíme nebo nás ta bolest pohltí a zničí naši psychiku, tělo a utlumí duši... Protože pokud ten vykřičník neposlechneme, daná bolest se nám uvelebí v těle a začne na sebe upozorňovat jinak. Do poslední kapky své síly. Do posledního dechu našeho života.
Proč ale stále tolik lidí "dobrovolně" trpí? Ne každý využívá bolest jako alibi, někdo prostě jen neví (protože změny jsou těžké) - Neví, co změnit, jak to udělat, nemá záruky, zda to, co udělá, bude mít kladný efekt...
A právě to, že nevíme, nás nejvíce drží v onom pasivním postoji.
BOLEST SRDCE
Někdy nejsme na změny připraveni, ze strachu nebo neznalosti a nebo daný stav prostě překryjeme argumenty a ignorujeme ho. Nelze ale popírat, že když se objeví bolest, je to jakési upozornění, že nežijeme v souladu se svým srdcem.
Protože
žít v souladu se srdcem
znamená, že jsme šťastní.
Když jsme šťastní nepotřebujeme nic měnit - ani když si okolí myslí, že bychom měli žít jinak…
Teprve až bolest nás motivuje ke změně.
Jakmile nám ale vstoupí do života bolest - ať už je nečekaná, předvídatelná, nespravedlivá, krutá, hrozná… vždy se ale ocitáme na křižovatce, vždy si volíme, na jaký směr se přikloníme. Vybereme si aktivní změnu nebo pasivní příjem?
ÚČEL BOLESTI
Někdy nás bolest formuje, někdy nám přesměruje život, někdy ji máme použít k dobrým věcem a někdy nás strhne do našeho vnitřního pekla, ve kterém je vše špatně a my za nic nemůžeme… A častokrát, když něco na chvíli změníme, a přijde úleva, vracíme se zpět. Do svého starého způsobu života. A proto se po čase opět ocitáme v situaci, která bolí…
Aby se proto bolest změnila z kruté na požehnanou, musíme se rozhodnout - až nás něco zabolí - kudy se na té křižovatce vydáme?
S láskou,
Aleera
...
Bolí vás život? Pak si zkuste definovat nejprve oblast, která vás bolí nejvíce. Základní oblasti jsou 3 a blíže je popisuji zde: Definice štěstí