A nebo je to celé jinak?
Dnes mám pro vás článek, který ukazuje na známé pořekadlo, že nikdo není dokonalý. A jaký důsledek má tato věta v našich životech.
Každý z nás to už slyšel, když se nám něco nepovede nebo máme na něco jiný názor: "No jo, nikdo není dokonalý...". Tuto větu slýcháme tak dlouho, že jsme ji už automaticky přijali jako pravdu. Pravda, která ukazuje, že dokonalost neexistuje....
Postupně jsme si tedy tento fakt vztáhli na sebe a připojili to k dalším tvrzením a přesvědčením k tomu, abychom měli důvod popírat svou jedinečnost.
Bereme sami sebe jako nedokonalý prvek v dokonalém vesmíru.
Sami sebe zpochybňujeme. Přesto dokážeme obdivovat druhé (pokud jsou v našich očích úspěšní), ale uvnitř doufáme a čekáme, až udělají chybu, abychom si mohli oddychnout, že dokonalý není nikdo - abychom sami sebe utěšili, že v tom nejsme sami.
Pak ale přišla vlna New Age a tvrdila, že každý je dokonalý... Tím nastal zmatek. Záhy ale bylo vysvětleno, že to vlastně neznamená dokonalost, ale aby se lidé brali v nedokonalosti, ve které jsou.
Výsledkem tedy dále je, že nikdo není dokonalý - ale nyní se za to už nemusíme stydět, můžeme to s oslavou přijmout.
Oslavovat, že jsme nedokonalí.... v jinak dokonalém světě.
Vážně?
VÁŽNĚ??!!
Zkusme otočit úhel pohledu:
Co když se na to podíváme tak, že každý je dokonalý (i když není dokonalým). Zmatená věta, já vím, ale hned vám ji vysvětlím:).
Věta: "Nikdo není dokonalý", totiž POUZE ZNAMENÁ, že nikdo nesplňuje veškeré MÉ PŘEDSTAVY.
PROČ MÁME POTŘEBU, ABY SE SPLNILY NAŠE PŘEDSTAVY? Protože se snažíme mít vše pod kontrolou. A kontrola pro nás znamená bezpečí a přežití...
Snažíme se mít nad vším kontrolu, protože máme strach z bolesti, ze ztráty nebo ze smrti. Tento strach nás paralyzuje a nutí nás vše předvídat - co se může stát, jak by se měl někdo chovat... Ve své mysli máme vytvořený (individuální) model života, a pak přijde někdo a dovolí si myslet si (nebo dělat) něco jiného. Něco, co je v rozporu s naším modelem, který je sice individuální, ale my ho považujeme za samozřejmý pro všechny.
Rozpor s naším modelem života pak vyvolá paniku a onen strach - ze ztráty, bolesti, smrti... A tak vznikají konflikty, rozepře, hádky a všechny výměny argumentů a boje... Protože druzí nesplňují naše představy a v nás to vyvolává strach... Ale abychom se pořád jen nebáli a trochu si od toho stresu ulevili, místo abychom se zamysleli nad svým postojem k životu (a druhým), označili jsme druhé za nedokonalé...
Věta tedy není celá, aby měla skutečný smysl, měla by znít: Nikdo není dokonalý podle našich představ. To by pak nebyl svobodný člověk, ale jen otrok našich iluzí.
Nedokonalost vidíme tam, kde se někdo neshoduje s tím, co si myslíme, nebo děláme...
Tímto začal kruh nedokonalosti. Někdo, kdo byl sám sebou, ale byl odmítnut druhým, pro to, jaký je - a tak se stal nedokonalým.
Jakmile nenaplňujeme představy rodičů, partnera, společnosti, jsme nedokonalými. A protože nikdo nemůže splnit všechna očekávaní, pak je - v tomto úhlu pohledu - každý nedokonalý.
Co když ale změníme úhel, jak se na druhé díváme?
Co když si uvědomíme, že dokonalost a jedinečnost je jedno a to samé?
Co když si připustíme, že druzí tady nejsou od toho, aby plnily naše očekávání?
Co když jsme tady všichni proto, abychom se vzájemně inspirovali na cestě našeho růstu?
Když nám někdo říká svůj názor, nemusí být nutně proti nám - možná nám jen ukazuje jiné možnosti. Proti nám se stane, když své názory začneme vnucovat.
Když nám někdo říká svůj názor, není hloupý nebo příliš chytrý - má jen jiné zkušenosti, které ho dovedly k poznání, které má teď. My můžeme mít zkušenosti jiné, můžeme být ve svém hodnocení dál, ale jakmile máme potřebu své názory vnucovat, potlačujeme jedinečnost a dokonalost druhých. Názory druhých by pro nás měla být pouze inspirace k zamyšlení.
I když s druhými nesouhlasíme, i když nás štvou, i když to není vždy příjemné... každý má svůj osobní příběh a my do něj nevidíme. Jsme plni domněnek a soudů a chceme, aby se druzí chovali dle našich představ.
Takto ale život nefunguje.
Život je svoboda - myslete si, co chcete; dělejte si, co chcete. Ale v respektu a s úctou.
Jediné pravidlo, které bychom měli ctít, je, abychom druhým neubližovali. Je v pořádku se bránit, je v pořádku druhé upozornit, když se nám něco nelíbí, ale není v pořádku se povyšovat, ubližovat a manipulovat - tím totiž sami sebe stahujeme do víru nízkých energií, kde sami sebe ztrácíme a předáváme svou moc ustrašenému egu, které zahájí boj o přežití...
Zkuste proto na všechny kolem sebe nahlížet jako na dokonalé bytosti se svým vlastním osudem. A je v pořádku, pokud se jejich představy liší od té naší... Stále je můžeme inspirovat nebo svou energii vyzařovat zcela jiným směrem, tam, kde bude žádoucí a nevyvolá strach a paniku.
Mějte krásný nový rok:)
Aleera
---
Na toto téma si můžete přečíst také průvodce Alchymie ženské energie, je psaný pro ženy, protože je o ženské energii, a je protkaný vším, co mi přišlo do cesty, abych mohla být sama sebou a přestala se bát, co na to okolí... Více na www.aleera.eu/alchymie .