Proč je tolik lidí nešťastných? Protože potlačují své emoce. Co to přesně znamená? Na to se zaměříme v dnešním článku.
Obecná rada, jak pracovat se svými emocemi říká: "Když něco cítíš, dej tomu průchod – něco tě zabolí, řekni to. Něco tě naštvi, zakřič. Plakej, mluv o tom….“
A ono to funguje… chvíli…
Ale proč jen chvíli? Proč vyjádřením toho pocitu nestane změna dlouhodobě? Proč to nestačí, když se to všude doporučuje?
---
Je to jako když vaříte vodu v konvici na sporáku. Po nějaké době dosáhne voda varu a začne pískat.
Představte si ale, že ji nesundáte ze sporáku, ale sundáte jen ten pískací kryt.
Sice to přestane pískat, je ticho, ale voda se vaří dál.
Pískání, je jako alarm, který oznamuje, že se blíží výbuch emoce. Samotné pískání ale není ta příčina. Příčinou není ani voda v konvici (voda = my). Příčinou je vaření vody, protože je zapnutý sporák.
DOKUD NEVYPNETE SPORÁK, BUDE SE VODA DÁL VAŘIT. A je jedno, zda sundáte krytku (dáte emocím průchod) nebo ji necháte na konvici (budete emoce potlačovat v sobě). Buď budete křičet, nebo budete mlčet. Uvnitř vás to ale bude vřít.
Zopakuji to: Příčinou je vaření vody, protože je zapnutý sporák. A většina technik nás učí zaměřit se buď jen na sporák, nebo jen na pískání oznamující bod varu, nebo na kvalitu vody, nebo na to, kdo ten sporák zapnul.... Takhle by se dalo pokračovat a sepsat dlouhý seznam. Vždy ale nějaká technika ukazuje většinou jen na jeden konkrétní problém. Nikoliv na proces, který naši emoci způsobil.
Pokud prožiji zklamání v lásce, budu se bát vztahu. Problémem tedy nebude každý další partner, ale můj strach. Můj strach je můj sporák, který se zapne pokaždé, když vstoupím do vztahu. A jakmile je strach zapnutý dostatečně dlouho, začnou se mé pocity vařit a explodovat. A to, že o nich budu mluvit je sice uvolní, ale nevyřeší... Naopak, pouhým uvolněním svou emoci vyšleme do prostoru a díky tomu začne ovlivňovat naše okolí. Naše emoce totiž působí na druhé, ať už si to uvědomujeme nebo ne. A pokud se chováme (cítíme) stále stejně, vyvoláváme svou "vypuštěnou" emocí určitou reakci toho druhého - a naše vztahy pak mohou končit vždy stejně, i kdybychom střídali partnery z různých zákoutí naší planety.
---
Snažit se pouze o ventil našich emocí nevyřeší (a nevyléčí), co je příčinou. Příčinou je něco, co se v nás pořád vaří, a vaří se to dlouho… Příčinou není ani ten strach, ale jeden jediný moment, který nás naučil se bát. A my se nechceme bát, protože strach je impulzem pro mobilizaci všech našich sil, jsme pak vyčerpaní a na nic jiného nemáme energii, a tak reagujeme tak, jak reagujeme - emočně.
---
Zapnutý sporák a vařící se voda - to je první rovinou pro pochopení toho, proč s námi neustále cloumají emoce. Je to vysvětlení pro proces, který se v nás odehrává na úrovni za oponou... V místech našeho podvědomí.
A jakmile se zaměříme na tuto první rovinu, a pochopíme ji, pak teprve můžeme jít dál. Teprve tehdy můžeme začít tu konkrétní emoci zkoumat a hledat její původ vzniku. Tím dojdeme k jádru, který nás ovládá, a který nazývám ZDROJOVÁ EMOCE.
JAK ODHALIT SVÉ EMOCE?
Když se na emoce nebudeme dívat jako na nepřítele, který si bez kontroly dělá co chce, ale jako na zmatené dítě, které jen pláče strachy, začneme na své nitro nahlížet s větším nadhledem a láskou. A teprve v tomto bodě si začneme klást správné otázky, na které budeme schopni slyšet odpovědi...
Když se zaměříme na to, že je s námi něco špatně (co musíme opravit), nebo se naopak budeme přesvědčovat, že s námi je vše v pořádku (a emoce stačí uvolnit), ovlivňují nás dva extrémní postoje, které nám dovolují nechat se ovládat emocemi - máme na to sice právo - ale náš život se nezmění. Protože naše reakce se nezmění. Budeme v neustálém procesu výkyvů a návaly energie budou střídat emoční pády...
Pro změnu našeho života je potřeba začít se na sebe dívat s nadhledem a určitým pochopením, že emoce jsou důležité, ale nejsou tu proto aby nám nevyladěné řídily náš život. Emoce jsou nástrojem, stejně jako mysl. Myšlenky nám plní přání a emoce ukazují směr našeho života.
Emoce jsou naším kompasem a my bychom se měli naučit svůj kompas vnímat a umět ho opravit (neopravujeme tedy sebe, ale svůj kompas). A teprve tehdy - až si uvědomíme, že emoce nejsme my, ale je to nástroj pro nás - tehdy přestaneme být jakýmsi otrokem svých pocitů. A v ten okamžik budeme připraveni hledat odpovědi.
Protože, a teď vás asi překvapím, cílem pro šťastný život není šťastná emoce, zamilovanost nebo bohatství - je to vnitřní klid. Tento vnitřní klid se skládá z vesmírné lásky, která léčí naše tělo i mysl, harmonizuje naše emoce a otevírá bránu k hlasu naší duše. Výsledkem je potom stav, kdy jsme šťastní, ale to štěstí má zcela jinou energii než klasický šťastný pocit, když se nám podaří nějaký dobrý obchod nebo se splní nějaké naše přání. To vnitřní štěstí je mnohem hlubší prožitek, sahá dál za všechny naše materiální touhy a romantické představy.
Materiální touhy ani romantické představy nejsou špatné - jsou kořením našeho života. Ale štětí pramenící z těchto tužeb je jako závislost, nikoliv ten pocit štěstí vycházející z našeho nitra.
Vesmírné štěstí a vesmírná láska mají zcela jiný nádech a kvalitu.
A pokud se zaměříte na tyto kvality, to ostatní (pozemské) přijde samo.
Pokud tedy máte život plný emočních zvratů, pokud se vám nedaří pochopit nebo zkrotit své emoce, začněte hledat hlubší odpovědi.
Co způsobuje, že se cítím mizerně?
Co způsobuje, že mi něco vadí?
Co způsobuje, že mi záleží víc na tom, co si myslí druzí?
Co způsobuje, že nevěřím, že jsem už teď dost – dost chytrá, dost hezká, dost statečná…?
Co způsobuje, že si nedokážu najít vztah?
Co způsobuje, že se točím v kruhu dluhů nebo nemocí?
Co způsobuje, že VŽDYCKY VŠECHNO DOPADNE STEJNĚ?
Jakmile dojdete do samého jádra, jakmile odloupnete všechny vnější příčiny, zůstanete jen vy. Jakmile dojdete do bodu, kdy si řeknete - za všechno si můžu jen já sám/sama - pak se sami sebe zeptejte: jak přesně jsem to dokázal/a?
Odpověď je vždy v minulosti.
Jenomže - nemusí to být naše minulost.
1. Může to být zděděná povaha (emoční "DNA" vzorec).
2. Může to být naše zkušenost.
3. Může to být vliv někoho jiného na nás…
- a zde se pak uplatňují znalosti a zkušenosti, které popisuji ve fázi "vnitřní démon /našeptávač v našem nitru".
Emoce jsou jako zamotané klubíčko z několika nitek. Emoční situace jsou spletité, vzájemně se proplétají a nelze je rozplést všechny najednou. Musí se na to postupně, vlákno po vlákně. Díky tomu pak máte možnost zjistit, že máte na příklad 3 různé příčiny, na které reagujete jednou emocí. Když se proto zaměříte jen na emoci jako takovou, opomenete hluboké příčiny, které si v sobě nesete. Proto se vám může vracet konkrétní pocit, který vyvolává konkrétní chování a vy si budete připadat, jako kdyby vás "něco" ovládlo a nutilo křičet, plakat, mlčet, pochybovat, bát se, hádat se... To proto, že je ve vás stále něco, co "nevidíte".
Proto, aby se vaše emoční klubko začalo rozmotávat:
uvědomte si proces - nejde jen o pochopení samotné emoce a přiznat si, že cítím např. strach. Dokud nechápeme kompletní emoční proces, máme tendence se s danou emocí ztotožnit nebo ji ignorovat.
hledejte první zkušenost - abychom se mohli od svých emocí oprostit, potřebujeme najít, kde v nás je uloženo něco, co se zapne pokaždé, když vstoupíme do situace, kterou jsme kdysi už prožili a zabolela nás. Důležitá je zde otázka - kdy jsem takový pocit pocítil/a poprvé?
zjistěte, JAKÝM způsobem vás ovládá - najít způsob, jakým nás emoce ovládá není úplně snadné. Je to precizní práce s vlastním nitrem a nástrojem k tomu, se do svého nitra dostat, jsou správně položené otázky: co přesně cítím? Strach? Strach z čeho? Úzkost? Úzkost z čeho? Vztek? Vztek z čeho? A proč?
Pochopením tohoto vašeho vnitřního PROČ? se může daná emoce rozplynout - to je to "pochopení a přijmutí", o kterém se hovoří na různých seminářích. Ale musí to být to pochopení niterní, vycházející přímo z vašich buněk, ne z vašich domněnek nebo pouhým vysvětlením teorie. I když vám bude dávat nějaké vysvětlení smysl, dokud nepocítíte průlom ve svém těle, tak ta emoce tam pořád bude... Proto je nutné odložit mysl a naslouchat srdci. Nenechat si nic vnutit a začít naslouchat sobě. I když to co uslyšíte, nechcete slyšet, i když to bude bolet. Musíte skrz to projít a začít to sami v sobě léčit. Tím totiž vkročíte na tu skutečnou cestu sebepoznání a změn, po kterých toužíte...
S láskou,
Aleera
---
Milé ženy, pokud toužíte samy sebe lépe poznat a objevit v sobě svou vnitřní sílu, vytvořila jsem pro vás průvodce s názvem Alchymie ženské energie, který je zaměřen na znovuobjevení a upevnění vnitřní síly ženy. Je psaný mým srdcem a je poskládaný z moudrosti, která mě dovedla z pozice zlomené dětské duše do sebevědomé dospělé ženy. Více se dočtete zde: www.aleera.eu/alchymie .