top of page

Je duchovno lékem na všechno?

Psychologie & duchovno budou asi vždy pro některé lidi v rozporu,  a to i přesto, že oba tyto směry mají za cíl, aby nás dovedly zpět k našemu srdci i rozumu. A abychom uměli vyhodnotit, co je pro nás dobré a co (už) ne.  A právě zde, jak se protínají pohledy na mysl (rozum) a emoce (srdce), dochází k omylům, kdy někdo věří, že duchovní svět může nahradit psychologickou pomoc. Nemůže. Jsou to dva rozdílné obory, které se jen protínají v momentě, kdy se zaměříme na svou mysl a emoce. A místo toho, aby se doplnily, tak si konkurují. Mizí tak snaha dovést druhé k tomu, aby uměli vyhodnotit, kdy potřebují odbornou (nebo i lékařskou) pomoc, kdy všeobecné znalosti a kdy jim chybí propojení se svou intuicí... Protože je rozdíl být nemocný, nevědomý nebo bezmocný. A duchovní svět nám může pomoci objevit, kam zmizela naše moc a předává nám důležité vědomosti. Ale neměli bychom se spoléhat na to, že nás ten, kdo nám tyto informace předává, vyléčí. A zde je hranice, kterou bychom měli respektovat. 


duchovno vs. psychologie

Proč tedy někdo tvrdí, že duchovno může nahradit psychologickou (nebo dokonce lékařskou) péči? Příběhy lidí, kteří se z něčeho náhle uzdravili (nebo umí léčit) nebo sami překonali svá traumata, tuto teorii sice podporují, ale stále je nutné mít na paměti, že to není žádné pravidlo. Není rovnítko mezi tím, když se budeme věnovat duchovnu a tím, že už nebudeme potřebovat odbornou pomoc nebo lékaře. Závisí to na hodně proměnných... Každý jsme jiný, máme různé názory, vnímání života, zkušenosti a víry. Každému proto funguje něco jiného. A pokud potřebujeme pomoc, měli bychom se vždy obrátit na někoho, kdo rozumí tomu, jak fungujeme (psycholog). Kdo tomu rozumí, ne kdo si myslí, že tomu rozumí (guru/terapeut). Protože pokud někdo nemá odborné vzdělání a má jen svou zkušenost s něčím, co mu pomohlo, pak NEVÍ, jak funguje lidská mysl. A protože naše mysl je velmi křehká a spletitá, je důležité - pokud potřebujete pomoc - nechat se vést někým, kdo s touto spletitostí umí zacházet. Je totiž rozdíl pomáhat někomu, kdo je vnitřně zmatený (a potřebuje něco vysvětlit) nebo tomu, kdo je zlomený (a potřebuje vyléčit). Proto je důležité vnímat, jak se cítíte a co vnímáte, že potřebujete... A pokud to nedokážete vycítit, vždy by tím prvním krokem měla být odborná péče. Psychologická pomoc vám totiž nikdy neublíží. Možná vás nikam neposune, možná vám nedá ty odpovědi, které hledáte, ale neublíží vám. Zatímco pokud začnete duchovním kurzem, a přitom byste potřebovali psychologa, můžete si velmi uškodit. Protože neodborná pomoc vám může otevřít ránu, kterou daný duchovní průvodce neumí zacelit (pokud nemá dar nebo vědomosti, a to je opět něco, co nelze předem vědět).

✧ ✧ ✧ ✧ ✧


Duchovní svět je ale tak lákavý... Je totiž plný abstrakce, vede nás do tajemství čaker, minulých životů, práci s různými energiemi, dovolí nám nahlédnout do minulých životů i do naší budoucnosti a dokonce se v něm může kouzlit a přivolávat si to, po čem toužíme... A to je pro mnoho lidí neodolatelné. Vstoupit do něj totiž probouzí pocit, že když se něco z toho naučíme (nejlépe všechno), jsme výjimeční... Nevidíme, že celé to abstraktno a tajemno je jen část, že jsou to pouze podpůrné nástroje, se kterými bychom měli pracovat, až tehdy, jakmile víme, co přesně nám mají ukázat. Jinými slovy - volá vás to? Jděte tím směrem, ale máte v sobě jasno? Pokud ne, pak si v sobě nejprve ukliďte - abyste poznali, co vám tyto duchovní nauky chtějí sdělit. Protože do vnějšího světa kolem sebe vyzařujeme vždy jen to, co máme v sobě. A to je pak jedno, jak dlouho budete afirmovat lepší život nebo jestli vykoupíte všechny možné kameny pro zajištění zdraví nebo lásky. 

✧ ✧ ✧ ✧ ✧

Jak si v sobě ale uklidit? Jak začít tvořit změny ve svém životě, abychom poznali, co nás skutečně činí šťastnými?  V tom nám pomůže nejprve cítit stabilitu, klid a prostor. Ve stresu nevidíme možnost změny. Ve stresu jsme v neustálém módu přežití, boje nebo útěku. A odevzdáváme svůj život do různých náhod, místo abychom se sami rozhodovali, co dělat. A proto tolik toužíme po jistotě (ve vztazích, práci a dalších aspektech svého života). Akorát duchovno nenabízí jistotu, učí nás nalézt rovnováhu. Stav, ve kterém cítíme sebejistotu, uvědomujeme si sebehodnotu, vnímáme svou sebelásku a dokážeme utvářet svůj život tak, abychom se cítili šťastně, protože už víme, co chceme. A zároveň je to i cesta, při které začneme růst (duševně i osobnostně), protože se učíme, co znamená pokora, pýcha, sebeláska, marnivost nebo sebestřednost a respektujeme hranice, kdy někomu můžeme pomoct a kdy ne. 


Najít rovnováhu ale není tak zajímavé a lákavé jako něco, co nám slibuje bohatství, nebo jak uhranout souseda, protože nás zrovna něčím naštval. Většinu lidí lákají magické a manipulativní hry, které vnímají jako duchovno (když se naučím číst myšlenky, budu hodně meditovat, nebo hýbat předměty, číst z karet nebo dělat rituály na přivolání lásky - jsem přeci duchovní, nebo ne?). To jsou ale jen různé odstíny, díky kterým můžeme pochopit, jak funguje příroda, energie kolem nás, zákony příčin a následku, a aby nás navedly na cestu, na které ucítíme, kdo jsme a co chceme...

✧ ✧ ✧ ✧ ✧

Duchovní nauky jsou plné velkého poznání (a i když existují lidé s výjimečnými dary), je to ale především vzdělávací (a nikoliv lékařský nebo vědecký) obor. Je to filosofický obor, který vám může pomoci, abyste sami sebe lépe poznali, tím se rozvíjeli a změnili tak svůj život. Neznamená to, že se tímto oborem musíte zabývat, abyste byli šťastní. Je to pouze jedna z možností, která vám bude dávat smysl a odpovědi, pokud se dotkne vašeho srdce. Ale nemusíte tím projít, abyste byli šťastní, ani abyste byli lepší. Stejně jako není nutné, aby každý z nás byl expertem na jadernou fyziku... Je hodně možností, jak růst a budovat krásný život. A vy si můžete vždy vybrat, na jakou cestu nastoupíte.

Problém současného duchovního světa je ale v tom, že velmi mnoho "duchovních" nabádá k tomu, že abyste byli šťastní, musíte být duchovní a musíte se předělat - přesvědčuje vás, že musíte změnit to, kým jste, i když je to zabalené do slov o sebelásce. Nutí vás neustále na sobě pracovat a něco v sobě čistit... Tito "duchovní" ale neumí pracovat s lidskou myslí a ani emocemi (jinak by takto nikdy nepostupovali). Mají pouze svou zkušenost, kterou se snaží aplikovat na všechny kolem sebe (pokud jim pomohl např. pobyt ve tmě, věří, že každý musí projít pobytem ve tmě). Chybí jim nadhled, moudrost, soucit a empatie. A tím vás vedou k neustálému pochybování o sobě a popírání toho, kým jste. Nazývají to láskou, a přitom ve vás vytvářejí nekonečný (a marný) boj, kdy chodíte na semináře čištění a analyzování, které vám víc ublíží než pomohou. A právě tito lidé vnášejí chaos a zmatek do duchovního světa, protože ho chybně interpretují - nenabízí nadhled a moudrost, ale pouze svou subjektivní pravdu. A pokud neumíte sami se sebou pracovat a nepoznáte, co je pro vás dobré a co nepotřebujete, je velmi pravděpodobné, že uvíznete ve víru, který vás bude stahovat dolů (ještě potřebuji vyčistit tohle / ještě si na to musím vyložit karty...) místo toho, abyste cítili, že rostete (že jste moudřejší, vřelejší, lidštější, veselejší...). Vnímejte proto, jaká ta cesta, po které kráčíte, je. A pokud nejste na cestě, která vám pomáhá růst, měli byste zpozornět a celou situaci přehodnotit. (Jako třeba Roman, který byl v podobné situaci a jeho příběh uvádím na úvodní stránce těchto stránek...)


✧ ✧ ✧ ✧ ✧ 


Znalost čaker a energií vám nepomůže, pokud nebudete vědět, kdo jste a co skutečně chcete (jaká je ta vaše definice štěstí). A proto by měl každý, kdo chce svůj život změnit, začít pomalým poznáváním sebe nejprve skrze mysl/myšlenky a srdce/emoce. Vše ostatní zkoumejte a poznávejte potom... Nejprve je důležitá mysl, poté emoce. Protože emoce jsou klíčem, ale bez pochopení mysli se k emocím nedostanete

✧ ✧ ✧ ✧ ✧

Co to ale vlastně znamená "poznat sám sebe"? Znamená to pochopit svou osobnost. Jaká je? Co/Kdo jsem já? Co mě zajímá? Co mě tvoří? Co ovlivňuje? Jaké mám názory, pocity, myšlenky...?

Poznáme-li sami sebe, svou osobnost,

můžeme začít tvořit život dle svých představ.

Protože dokud sami sebe neznáme,

cítíme svůj život jako nešťastný nebo nenaplněný.


A duchovní svět, pokud do něj nevstupujeme z marnivých důvodů, nám citlivě a láskyplně ukazuje, že jestli nemáme momentálně život takový, jaký bychom si přáli, ale toužíme po něm, znamená to, že někde existuje cesta, kterou (zatím) nevidíme nebo ji vidíme, ale bojíme se po ní jít. A strach nebo nevědomost (kdy nevíme, že můžeme volit jinak) nastává, pokud jsme vnějšími okolnostmi odhozeni jinam, než kde bychom si přáli být (stane se tak v nečekaných a těžkých životních situacích) nebo se bojíme rozhodovat, protože jsme přestali věřit, že to štětí - o kterém jsme dříve snili - je skutečně možné a dosažitelné... A sebepoznání nám pomáhá vidět tu cestu a zjistit, proč se bojíme na ni vykročit, a jak to změnit, pokud po té změně toužíme.

✧ ✧ ✧ ✧ ✧

Pokud cítíte, že potřebujete svůj život změnit, znamená to, že jste na rozcestí, které vás nabádá k tomu, vybrat si, kam odbočíte. A sebepoznání je to, co nás učí, jaký směr si vybrat, abychom byli šťastní. (Jinak se na té křižovatce ocitneme brzy znovu.)


A vykročit na tuto sebepoznávací cestu můžete buď skrze psychologii nebo s pomocí duchovní nauky, sami nebo s průvodcem. Pokud nejste vážně nemocní, zlomení a traumatizovaní, můžete si vybrat. Můžete také různé možnosti spojit. Protože jak duchovno, tak psychologie, jsou v oblasti sebepoznání důležité. Proto bychom je neměli vzájemně popírat, v jeden okamžik se totiž mohou protnout a ukázat nám směr, kterému se říká vnitřní rovnováha... Stav, ze kterého se tvoří šťastný život. A to je i propojení, které vkládám do Lexikonu duše. Protože věřím, že není nutné tyto dva směry (psychologii a duchovno) oddělovat, stejně jako není nutné si vybírat, zda budeme žít jen duchovně nebo materiálně. Já jsem to ve svém životě propojila a netvrdím, že je to jediná správná cesta, jen vám chci ukázat, že je to možné, a že si můžete vybrat.


Pokud tedy chcete poznat sami sebe, pochopit různé souvislosti a začít měnit svůj život, nevstupujte hned do světa magie, čaker a energií, ale zaměřte se nejprve na své myšlenky a pocity, a začněte zkoumat skryté příčiny, které posouvají váš život směrem, kterým nechcete jít (ale neumíte to jinak). Učte se přijmout, že každý máme jiný startovací bod a jinou výbavu do života -  nehledejte ale zatím důvod, proč to tak je, protože pro začátek potřebujete jen víru, že ať už máte jakýkoliv původ, můžete být šťastní. A štěstí je o tom, prožít svůj život nejlépe, jak dokážeme, s tím, co nám život naservíroval do naší knihy osudu...

A tu magickou a abstraktní část duchovna se učte až POTOM... Jakmile pochopíte, proč se sami v sobě nevyznáte. Jinak uvíznete v bludném kruhu, kterému budete říkat špatný osud, a přitom je to jen "špatná volba", protože neslyšíte hlas svého srdce... 



✧ ✧ ✧ ✧ ✧



Zkuste proto na chvíli odložit afirmace, přestaňte hledat ideální rituál na hojnost či lásku a zaposlouchejte se do hlasu svého srdce... A pokud ho neslyšíte, jděte cestou, která vede nejprve skrze vaši mysl - abyste pochopili své emoce (většina duchovních to ale učí naopak, tlačí druhé do vnímání a naciťování emocí, aniž by je chápali, aniž by si uvědomovali, co se s nimi skutečně děje - a to pak způsobuje zmatek, vnucování názorů a tlačení druhých někam, kde být vlastně ani nechtějí). To mysl je ale ten klíč, který pomáhá vytvořit základ, ze kterého může vykvést šťastný (šťastnější) život. Ten klíč k pochopení našich pocitů...


Při hledání a budování svého štěstí si ale ne každý si ale uvědomuje tu hranici, za kterou se nedostane, nebo za kterou by neměl chodit. Někdo si tak myslí, že silou myšlenky vyléčí nemoc, jiný zase že napraví někomu auru jen tím, že kokem něj bude máchat rukama (a bude věřit ve svou nadpřirozenou sílu). Víte, v medicíně musíte studovat, abyste mohli léčit. Ale v duchovním světě ten dar máte nebo ne. Nevystudujete ho... Prostě tam je nebo není. A v tom je hlavní rozdíl - můžeme být duchovní, poznávat sami sebe a rozvíjet se, abychom byli stále lepší verzí sebe sama. Ale nemůžeme si vystudovat titul na léčitele. Ale jak popisuji výše - je to lákavé, tajemné, dodává to sebehodnoty, možnost vydělání peněz, přístup k manipulaci lidem, aby nás druzí obdivovali, uctívali a poslouchali.. a to jsme opět u toho, že sami sobě nevěříme, neslyšíme svou intuici a popíráme zdravý rozum. Jinak bychom se nedostali do pozice, ve které nebudeme vědět, zda ta vědma od vedle je skutečně vědma, která nám může pomoci nebo si jen řeší svůj komplex méněcennosti tím, že bude druhým vnucovat svůj subjektivní názor...

Proto, pokud se vydáte na cestu (sebe)zkoumání skrze duchovní poznání, pamatujte prosím na to, že:

 ✧ duchovní člověk není automaticky léčitel (a výjimky nejsou pravidlo)

 ✧ pro šťastný život není nutné jít duchovní cestou (je to pouze jedna z možností)

 ✧ duchovno a psychologie mají stejný záměr - dovést nás zpět k našemu srdci a rozumu, ale

 ✧ trauma se řeší s odborníkem, který umí pracovat s lidskou myslí (psycholog) 

 ✧ subjektivní zkušenost nestačí k tomu, abychom se pasovali do pozice léčitele nebo psychologa

 ✧ psycholog má duchovní základy - umí vést druhé a pomáhat jim 

 ✧ duchovní člověk nemá automaticky psychologické základy - neumí vést druhé a pomáhat jim (a opět, výjimka není pravidlo), umí sdílet svou zkušenost a tím druhé inspirovat

 ✧ čakry, tarot, magie, práce s energiemi apod. netvoří základ duchovna (jsou to pouze nástroje, kterým bychom se měli věnovat až potom, co pochopíme základy sebepoznání)

 ✧ bez základních znalostí svůj život nezměníme (a tento základ tvoří pochopení mysli a emocí)

 ✧ je rozdíl nevědět nebo být nemocný 

 ✧ duchovní svět nevyžaduje žádný povinný zápočet, který musíte splnit, abyste byli šťastní (nemusíte projít vším, co se nabízí ve jménu duchovna)

 ✧ nemáme všichni stejné možnosti ani cíle (respektujme se)


Pokud tedy chcete nasměrovat, vysvětlit a něco nového pochopit a naučit se, můžete si vybrat, zda si najdete poradce, konzultanta nebo psychologa. Vybírejte podle doporučení nebo svého pocitu.


Jestli ale máte problém, psychickou zátěž, prožili jste trauma a nebo prostě nevíte - začněte u psychologa. Možná vám nepomůže, ale nezhorší váš vztah. Zatímco neodborný průvodce může otevřít rány, které pravděpodobně neumí zacelit. A jak popisuji výše - výjimka není pravidlem. Ne každý, kdo hlásá duchovní cestu je léčitel nebo vědma. Vždy proto volte podle svého pocitu, který cítíte, když se sami sebe zeptáte - věříte nebo nevěříte? Ale nikdy se nerozhodujte pod tíhou strachu. Můžete mít obavy, ale nikdy ne strach (že vám něco unikne). Žádná nabízená pomoc by neměla být zahalena do závoje strachu, nátlaku nebo manipulace... Pomáhat druhým je požehnáním a ne honba za pokladem. A ano, můžete z toho udělat živnost, používejte u toho ale svůj selský rozum. Prosím ♡.


S láskou,

Aleera


bottom of page