Vždy jsem chtěla pomáhat druhým...
...jednoho dne mi ale došlo, že nejprve musím pomoci sobě...
Na začátku byly bolavé vztahy
- ale právě díky vztahům se z vyhaslé holky stala sebevědomá žena✨
Občas si myslím, že pomáhat druhým mám už ve své DNA :). Protože vždy mě můj život provázel pocitem, že tu jsem pro druhé. (Jen jsem se potřebovala naučit nerozdat přitom všechnu svou energii a mít ráda také sebe, hlavně sebe...) A právě pro tuto touhu pomáhat mě už jako mladou holku lákaly profese jako zdravotní sestra, psycholog nebo právník. Ale na gymnáziu jsem si musela přiznat, že nejsem úplně studijní typ, a tak jsem se věnovala alespoň dobrovolnické práci - během studia na gymnáziu jsem trávila víkendy v dětském domově pro postižené děti (v Litvínově). V Praze jsem se pak stala součástí týmu v neziskové organizaci VeSpojení, která pomáhala dětem z dětského doma. Vedla jsem tam anonymní poradnu a řešila situace, se kterými se na mne děti obracely (např. šikana).
Ale pravdou je, že jsem měla co dělat také se sebou. Trápily mě vztahy. Plácala jsem se v nich jako ryba na břehu řeky. Neměla jsem nouzi o zájem a přízeň mužů, ale jakmile jsem byla ve vztahu, stala se ze mě nesebevědomá a úzkostlivá žena. Své vztahy jsem tak systematicky ničila a navazovala jen takové, které jen umocňovaly mou touhu po nenaplněné lásce... Chtěla jsem to jinak, ale nevěděla jak. Vždy pro mě byl vztah přednější než já. A když jsem se ocitla v manželství, které ztroskotalo stejně, jako mé předchozí vztahy, cítila jsem, že jsem etapu jménem "vztahy" prohrála na plné čáře. A že je čas, abych na nějakou dobu přestala dávat pozornost druhým a dala si do pořádku nejprve sebe. Vykročila jsem proto na cestu, na které jsem ze sebe musela vyhrabat různé stíny, postavit se jim, pochopit je, přijmout a odložit. Musela jsem opravit své rozbité srdce, vyčistit ho od strachu a úzkosti a zaplnit láskou. A k tomu jsem se nořila v pochybách, zda jdu správně. Bylo to jako vstoupit opatrně do očistce, a pak místo objevení ráje byl rychlý skluz do jakéhosi vnitřního pekla. A abych se zachránila, musela jsem se naučit pracovat se svou myslí (která vás táhne dolů, když pochybujete) a chápat své emoce (které vás trhají na kusy, když cítíte frustraci a zoufalství). Postupně jsem tak z toho pekla vystoupila a objevila život, který je šťastný a rozzářený. Já byla šťastná. Absolutně a bezmezně. Ale - ono to štěstí časem vyprchá, když nevíte, jak si ho udržet. Začala jsem tedy zkoumat, jak si to štěstí udržet, a jak sebe samu opět neztratit. Ve víru povinností, očekávání a chování druhých je to totiž velmi snadné.
Zjistila jsem, že klíčem nejen k nalezení štěstí, ale i k jeho udržení, je stabilita. A abychom ji mohli cítit, je potřeba nejprve zjistit, proč ji necítíme? Kam zmizela? Co tvoří její základy? Protože teprve poté, když víme, jaké jsou naše opěrné body, můžeme budovat spokojený a stabilní život. A jak jsem se to učila, pomalu mě to vracelo k tomu, co mám ve své DNA:) - že chci pomáhat. A skrze své zkušenosti a pohled na život jsem zvolila tu pomoc, při které vysvětluji, jak lze budovat šťastný a stabilní život, a jak si ho udržet.
Jaká byla (a je) moje cesta?
↓
2013-2014
začátek mojí cesty
vstup do světa zvané "duchovno"
Můj životní základ a hodně rozhodnutí, díky kterým jsem nebyla šťastná, mě dovedly na rozcestí, kde jsem se rozhodla dát tentokrát na první místo sebe, a s tím i své zmatené myšlenky a emoce. Navštěvovala jsem pár duchovních seminářů, četla hodně knih a skládala si dohromady to, co mě nejvíce oslovovalo. Ze všech informací jsem si brala jen ty, u kterých jsem měla dobrý pocit. Výsledkem bylo, že jsem si začala více věřit a probouzel se jakýsi silný cit, kterému se říká sebeláska. Díky tomuto citu jsem si začala lépe vybírat, co doopravdy chci a co naopak ne.
Ze začátku jsem mohla působit arogantně nebo sebestředně, pak zase sebejistě a charismaticky. Učila jsem se s tímto novým já zacházet a vnímat, jak nejlépe reagovat. Pokud si tedy myslíte, že objevit sebelásku stačí, pak vám chci jen sdělit - je to teprve začátek proměny.
V tomto roce jsem začala pracovat v krásné galerii, a také jsem okouzlila svým "novým já" svého současného muže:). Přestala jsem se totiž bát být sama sebou a být klidně i středem pozornosti, když jsem si na společenský ples na Žofíně (na téma "s námi tančí celý svět"), jako jediná oblékla sárí a lidé si mě fotili:). Naučila jsem se totiž vybírat, kdy chci být vidět, a kdy ne. A to mi dalo úžasný pocit svobody i sebevědomí.
2015
můj první blog
jak vznikla "Aleera"
Mé srdce kvetlo, každou nepříjemnost jsem vnímala jako výzvu k vnitřnímu růstu, a protože jsem se cítila velmi šťastná, začala jsem o svých zkušenostech psát. Nejprve ve spolupráci s FB profilem "Informace odjinud", poté vznikl můj první blog pod přezdívkou "Aleera" (není to duchovní jméno, pouze pseudonym) a převzala jsem FB "jsem dítě hvězd".
Tento rok mi lidé začali psát a žádat konzultace.
2016
TV rozhovor
poprvé před kamerou
V tomto roce jsem získala svou první zkušenost před kamerou, tehdy jsem dostala nabídku na rozhovor do pořadu "Vlastní cesty ke zdraví". Byla jsem nervózní, a tak jsem s sebou vzala Renatku (Informace odjinud), protože díky ní jsem mohla sdílet své názory veřejně. A nebýt jí, nebyla by ani tato příležitost.
2017-18
TV Natura
články a reportáže
Dostala jsem nabídku psát články pro TV Natura a mohla jsem si zkusit (po domácku natočené) reportáže, které se daly do online vysílání. Necítila jsem se v tom ale komfortně. (Je to jiné, než když vás někdo moderuje.) Proto jsem pokračovala jen v psaní. Ale postupně jsem cítila, že se musím nutit psát a to není to, co bych chtěla... Tak jsem dál tvořila jen jako Aleera na svém webu.
2019-22
potřeba zastavení
prázdniny :)
Není nutné na sobě pořád pracovat a někam se posouvat. Člověk by měl respektovat svůj rytmus, který mu říká, kdy něco řešit, co se učit, a kdy nechat vše plynout... Když jsem proto pocítila, že chci odpočívat (a vzhledem k situaci ohledně karantény), naordinovala jsem si prázdniny :). Z galerie jsem odešla a soustředila se tak jen na své sny, partnera, naše pejsky a učila se vařit:)). Nic jsem neřešila. Jen jsem si užívala přítomnost.
V létě 2022 jsem pak začala přehodnocovat, kudy půjdu dál ohledně mé "Aleera éry". Chtěla jsem dál psát svůj blog, pomáhat a sdílet svůj pohled na život, ale jinak. Svět se stal totiž přehlcený duchovnem a ezoterikou, lidé se v tom ztratili a místo aby byli šťastnější, plácají se v seminářích a upínají se na různé výklady. Neumí vyhodnotit, co si z různých kurzů vzít pro sebe a berou raději všechno. Protože neumí poznat, co je pro ně. Neslyší svou intuici nebo popírají zdravý rozum. Výsledkem je frustrace, odpor, vztek nebo závist...
Odložila jsem tedy duchovní knihy a začala hledat psychologické. Abych lépe a účinněji mohla druhým vysvětlit, kde se stal ten moment, který je odklonil na cestu, která je vede od štěstí pryč.
A tehdy jsem se rozhodla studovat programy o psychologii štěstí , úzkosti a komunikaci v angličtině, online na Harvardu.
2023
nový směr, moudřejší já
duchovno & psychologie
Dokončila jsem svůj první dálkový program na Harvardu o psychologii štěstí, který mi ukázal nové možnosti, jak vysvětlit důvody, proč jsme nebo nejsme šťastní. Z jiného úhlu, než mě učila má duchovní cesta, a přesto se tyto informace krásně doplňovaly.
Předělala jsem proto tento web, ve kterém jsem tyto informace začala spojovat, napsala první 2 průvodce, otevřela znovu konzultace, přestala jsem si barvit své prošedivělé vlasy a schovávat to, že se mám dobře nejen na duši, ale i materiálně...
mi dala hodně krásných odměn a mezi ty nejkrásnější patří:
Cesta sebepoznání
zamilovala jsem se do sebe & mám krásný vztah.
Pokud se tedy vydáte na cestu změny, nebo-li sebepoznání, čeká vás po trnitém začátku hodně odměn. Když vydržíte, nalézáte ty (pro vás) správné odpovědi, cítíte oporu a rostoucí víru, že jdete správným směrem. Nestačí jen udělat unáhlené rozhodnutí, něco emotivně ukončit, pokud si nejste jistí, že jste na tu změnu připraveni. Často se totiž lidé vrhnou do změny, a pak čekají, že se stane zázrak, který jim dá tu slibovanou odměnu. Ale ono to takto nefunguje. Život nám odrazí zpět vždy to, co máme v sobě. A pokud v sobě máte chaos, váš život bude chaos. Pokud v sobě máte hodně bolesti, bude to jako kdyby se okolí neustále dotýkalo vaší nezahojené rány. A takhle lze pokračovat dál a dál. Proto je důležité začít uvnitř sebe, než abychom dělali změny venku. Abychom věděli, jaká je naše "startovní" pozice? Je to chaos? Bolest? Zklamání? Mix různých zkušeností? Nedůvěra? Strach...?
Než se na sebepoznávací cestu ale vydáte, nejprve se zastavme na dvou pojmech - na které často narážím. Duchovno & Ezoterika. Není totiž rovnítkem, aby duchovní člověk byl zároveň ezoterik. A ani ezoterik nemusí být duchovní...
DUCHOVNO X EZOTERIKA
Původ označení pro duchovní lidi je z náboženství. Ale v dnešním světě je to nejen spjaté s náboženstvím, ale jedná se především o návrat k sobě (který se přirovnává ke spojení s bohem - protože se poukazuje na naše vnitřní božství).
"Dnešní" duchovní člověk poznává sám sebe ponořením do svých myšlenek, zkoumáním emocí a zjišťování, kde jsou příčiny, které ovlivňují kvalitu jeho života. Duchovní člověk se spoléhá jen na sebe. Odpovědi ho automaticky vedou k základům psychologie a otázkám nadjá, ego a smyslu života. Postupně se díky tomu učí, jak si vědomě vybírat, co v životě chce a co ne. Odkud se berou touhy ega a co je to duše. Uvědomuje si, co dokáže ovlivnit a co je potřeba přijmout (nelze se vyhnout některým situacím).
Ezoterik chce také sám sebe lépe poznat, ale nespoléhá na sebe. Ezoterik se spoléhá na nástroje, jako jsou karty, kyvadlo, rituály, numerologie... Nebo na konkrétní hnutí, které následuje.
Dovolím si doplnit i definici z wikipedie: "Esoterismus je souhrnný termín pro různá duchovní hnutí a proudy v západní kultuře vycházející z gnosticismu, hermetismu a neoplatonismu pozdního starověku. Zahrnuje především renesanční magii, Paracelsovo učení, rosikruciánství, křesťanskou kabalu, svobodné zednářství, teosofii a New Age."
Ezoterika sama o sobě není vůbec špatná, naopak, je to jakési pojítko mezi světem, který známe a tím, co nevidíme.... Velkým problémem tohoto "odvětví" ale je, že dané nástroje jsou špatným pomocníkem, pokud se bez nich nedokážete rozhodovat. Lidé závislí na těchto nástrojích se točí v kruhu, a tak jako jiní odevzdávají svou moc a rozhodování jiným autoritám (rodiče, partner, společnost...), tak tito lidé odevzdávají svou moc těmto nástrojům. Upínají se na horoskopy, na to, že je někdo nebo něco zachrání... Spoléhají se na vyšší moc a entity a rituály. Ztrácejí pojem o realitě a věří ve své schopnosti, které často ani nemají, protože jen touží dokázat ostatním svou sebehodnotu. Jsou samozřejmě výjimky a mám úctu k lidem, kteří mají dary vidět do naší duše a vidí i čáru našeho osudu. Ale tito lidé většinou ani žádné podpůrné předměty jako karty nebo kyvadlo apod. nepotřebují... Používají je jako nástroj, díky kterým druzí lépe uvěří. A protože lidé rádi věří ve vyšší moc, která vše ovládá, pak věří i tomu, že když mají také tyto nástroje, mohou něco nadpřirozeného ovládat. Nechápou, že nemají nic ovládat, ale pouze se snažit sami sebe lépe pochopit... Proto lze zkráceně popsat, že duchovní člověk spoléhá sám na sebe a uvědomuje si následky svých rozhodnutí, zatímco ezoterik chce ovládat situace, aby se mu nic zlého nestalo a tím popírá životní křivku, která s sebou nese i nepříjemné události... Chce si jen hrát si s energiemi, ovlivňovat počasí a mávat kouzelnou hůlkou, aby se mu plnila přání, která se neplní z nějakého důvodu (a nebo se splní jinak, než si přál...). Proč asi? Protože nemůže mít moc nad vyšší mocí. A proto je ezoterický svět plný zklamání, nenaplněných tužeb a urputnou snahou ukázat světu, že jsou lepšími než si ve skrytu duše myslí...
V tomto kontextu nejsem ezoterik. Umím sice zacházet s těmito nástroji, protože jsem se to na své cestě naučila - byla to ale jen zastávka, kterou jsem chtěla poznat. A s respektem jsem to odložila, protože jsem si uvědomila, že pro duchovní cestu nic z toho není potřeba. Protože dokud nemáme čisté myšlenky, zdravé emoce a necítíme spojení se svým srdcem, nikdy nebudeme šťastní - ani když si uděláme rituál na výhru v loterii nebo budeme dělat lektvary na lásku nebo budeme doufat, že tentokrát ten horoskop vyjde. Afirmace ani meditace nepomohou a další kurz budou jen vyhozené peníze - pokud se nepodíváme upřímně sami do sebe. A to platí nejen pro ezoteriky, ale i pro duchovní a neduchovní. Prostě pro každého... A jakmile dojdeme do svého srdce a začneme se cítit šťastně, zmizí touha vidět budoucnost, ovlivňovat situace, vnucovat druhým svou pravdu a snažit se dokázat svou hodnotu. Všechny tyto touhy vycházejí z našeho zlomeného ega, které si nevěří a místo abychom ho "uzdravili", tak mu jen plníme rozmary jako uplakanému děcku, které ale stále nemá dost hraček, pozornosti a vlivu. Uzdravte své ego, milujte ho, respektujte, ale nenechte ho, aby ovládalo váš život - a přesně to učí duchovní cesta. Jak milovat sám sebe i se svým egem, nikoliv jak zničit své ego nebo jak plnit jeho rozmary skrze zákon manifestace...
Protože nejsem závislá na ezoterických nástrojích a nejsem ani éterická víla, která tvrdí, že všichni jsme láska, považuji se za duchovního člověka, který putuje cestou sebepoznání a rád zkoumá nové věci. A i když považuji lásku za důležitý bod našich životů - věřím, že je to začátek i konec naší existence - přesto vnímám jako důležitější to, co je mezi tím - náš život. To, jaký je, co cítíme, jak ho vnímáme, jaké má chutě, vůně a vše, co způsobuje, zda ho prožíváme šťastně nebo ne. A díky svým zkušenostem respektuji obě strany - tu neviditelnou a ezoterickou i tu hmatatelnou a logickou. Protože právě jejich spojení je pro mě "duchovní cesta". Propojuje totiž mou intuici s hlasem rozumu ( = Věřím v nemožné, ale uvědomuji si hranice, za které bychom neměli chodit.) Není totiž důležité, zda jste ve 3D, 5D nebo XD... Důležité je přestat utíkat a vnímat sebe tady a teď. Není to o tom zapomenout na starosti, strkat před nimi hlavu do písku a doufat, že nás vesmír zachrání. Je to o zodpovědnosti, sebereflexi, sebepřijetí a víře, že máme hodnotu, které věříme...
Co mi nejvíce pomohlo,
abych měla život takový, jaký žiji dnes?
rozhodnutí
(dát na první místo sebe)
investice do sebe (knihy, kurzy, studium)
přijetí zodpovědnosti za následky svých rozhodnutí
překonání strachu mluvit o svých pocitech
opora od těch nejbližších
dovolit si (o)pustit to, v čem nejsem šťastná (vztah/práce)
připustit si své materiální touhy
uzdravit v sobě vztah s rodiči (odpuštění)
studium magie a otevření intuice
užívat si chvíle o samotě
sdílet psaním svůj pohled na život
vyléčit své emoční vzorce (závislost, žárlivost, nedůvěru)
definovat si své pilíře štěstí
vyměnit větu "to nejde" za "zatím nevím jak"
odložit strach z toho, co si o mě myslí druzí
Díky své cestě nepotřebuji karty nebo numerologický výklad, abych byla šťastná. Nepoužívám afirmace nebo meditaci na přivolání hojnosti. Mezi mé jediné "nástroje" patří moje intuice, empatie, rozum a zkušenosti/znalosti - to vše tvoří mou osobnost, která mě vede cestou, která mi umožňuje naplňovat mou touhu, kterou mám od dětství - být šťastná a pomáhat druhým. A to, co vám mohu nabídnout, je logické vysvětlení vašich nezdarů, pochopení vašich pocitů a různé možnosti, jak své neštěstí rozuzlit a přeměnit ve štěstí... a někdy k tomu připojím nádech kouzel a ukážu vám, co je za oponou neviditelného světa, aby vaše mysl uvěřila, co všechno je možné :).
Protože...
nic není tak, jak si myslíme...
Potvrzuje to na příklad fakt, že aktuálně studuji program MicroBachelors® - Neuroscience, opět online přes univerzitu Harvard. Protože jsem zjistila, že přeci jen jsem studijní typ! :) Záleží pouze na podmínkách. A tak mě život neustále překvapuje a ukazuje mi, že co si o sobě myslíme, není pravda, jen dočasná domněnka. Stejně jako tehdy, když mi na gymnáziu profesorka angličtiny tvrdila, že se nikdy nenaučím anglicky a já tomu uvěřila. Na několik let. Ale pak - nejen, že jsem se naučila plynně anglicky, v angličtině také studuji. Nenechte si proto vnutit, že něco nedokážete, protože všechno je možné... Všechno, co chcete, o čem sníte a u čeho se vám rozbuší srdce, můžete získat/prožívat. Stačí místo limitů "to nejde" zjistit, proč vás brzdí a najít způsob, který vám dovolí tato přesvědčení pustit a překročit. A pokud nevíte jak, pak jste tady správně, protože právě o tom je celá má "Aleera-práce" ♡.