top of page

Svatý grál vztahu

Většina lidí touží po dokonalém a harmonickém vztahu. Ale také si tu harmonii představují podle vzorce, ve kterém platí: „vše bude podle mě“. Jakmile se tedy setkají s odporem na druhé straně – jakmile má jejich partner jiný názor – vznikne spor. A v tomto sporu jde jen o jediný výsledek – zvítězit, aby bylo po mém…


Vidím to kolem sebe často. A často jsem to prožívala také já sama. Když člověk sám sebe nemá dostatečně rád, kompenzuje si tuto lásku kontrolou nad druhými. Protože, když nemám ráda sama sebe, neposlouchám své potřeby. A když neposlouchám své potřeby, nemám kontrolu nad sebou. A z toho plyne finále, ve kterém se řídíme tím, že pokud nemáme kontrolu nad sebou, potřebujeme ji mít nad ostatními.


Jakýkoliv vztah z této pozice je pak bojem o moc. A na bojovném poli nemůže kvést láska….


Takový vztah nemá žádné vítěze, ale pouze velitele a podřízené.



Jak má ale vypadat harmonický vztah?


Samozřejmě někomu takové bojovné pole vyhovuje, ale pokud patříte mezi ty, kteří touží po harmonii a důvěře, pak by vztah měl být více o souhře než prosazování vlastních názorů.


Jakmile totiž není ve vztahu souhra, většinou saháme po kompromisech. Ve snaze vztah udržet. Ale uděláme jeden kompromis, pak druhý, a pak je najednou vztah jako procházka po minovém poli. Nevíme, co smíme říkat, co můžeme udělat, co si smíme dovolit…



Proč nejsou kompromisy dobrým řešením?


Protože jakmile uděláte kompromis, zdůrazňujete tím, že se něco neděje podle vás. Kompromis ve vztahu tedy nemůže nikdy dlouhodobě fungovat.


Kompromis je ústupek, ale ústupek s vědomím – já se podřizuji, jsem slabší.


Když je kompromisů moc, když se cítíme zahnáni do kouta, když se situace nedějí tak, jak bychom si přáli, když máme pocit, že ztrácíme kontrolu…. vezmeme všechnu svou sílu a začneme za sebe bojovat. A tento boj je jako hra na přetahovanou – každý hájí jen svůj zájem, každý tahá za jeden konec lana. A z toho plyne to nejdůležitější – daný pár nefunguje jako tým.


Partnerství je jako tanec. Je to souhra, sladění. Není to o tom se za každou cenu napasovat do role, která mi není příjemná. Vztah by měl být krásný tanec, kde se pouze učíme taneční kroky. Občas si šlápneme na nohu, omluvíme se, zasmějeme se tomu a tančíme dál…


V harmonickém vztahu není vůdce, protože jste oba na stejné rovině. Chvíli vede jeden, pak zase ten druhý, ale s důvěrou a oddaností. Není tam manipulace ani snaha druhého dotlačit tam, kam chci já.


Sdílíte své názory, chápete názory druhého, a když dojde k rozporu – vyhodnocujete: nakolik je důležitý můj názor, abych na něm tolik lpěla? Opravdu potřebuji, aby bylo po mém? A když z tohoto názoru ustoupím, budu to druhému později vyčítat? Nebo dokážu změnit směr svého názoru a přetvořit ho v něco, v čem budeme spokojeni oba?


Protože:

kde je láska, ta skutečná a hluboká, tak žádný nátlak není. Zmizí i potřeba aby bylo po mém.


Protože:

jediné na čem záleží – abychom byli šťastní oba. Miluji náš vztah stejně jako sebe. Miluji toho druhého, jako miluji sebe.


Protože:

když je vztah, není to jen o mně – je to o nás, jsme tým. A já chci to nejlepší pro nás oba!


A umět balancovat mezi tím „dát sebe na první místo“ a „mít harmonický vztah“ je umění, které se lidé odmítají učit. Místo toho utíkají od partnerů, protože nebylo po jejich.


I já jsem utíkala, i já jsem dělala kompromisy, i já jsem hrávala hru na přetahovanou…


Než jsem si uvědomila, že takto to už nechci.


Proto, pokud právě teď prožíváte jakékoliv vztahové drama, máte vždy volbu:

- Chcete pouze, aby bylo po vašem? Pak zjistěte proč potřebujete kontrolu.

- Necítíte se šťastně? Pak zjistěte, jestli nejste ve vztahu, který potřebuje nějakou změnu nebo vám už neslouží.


Je důležité si umět připustit, zda jste došli ke konci společné cesty, nebo zda jste došli do bodu, kde je nutné „něco“ na vašem (vás obou) postoji změnit.


Možná potřebujete zjistit, kdo vlastně jste… ale možná jen potřebujete naučit nové kroky, aby z nudného valčíku bylo vášnivé tango ;).


S láskou,

Aleera

Comments


bottom of page