Někdy máme pocit, že se věci opakují, i když jsme je měli za vyřešené. Jindy zase cítíme, že se motáme v kruhu a nevíme, jak z něj ven. Kudy vede cesta za štěstím?
Někdy se točíme v kruhu, někdy se ale dostáváme více k jádru - protože díky zkušenostem se nám odkrývají vrstvy poznání, které bychom dříve nezvládli nebo nepochopili.
Kdysi jsem se ptala jedné moudré ženy - "proč se mi to zase opakuje?". A ona mi odpověděla - "protože je život je jako spirála, připadá ti, že se točíš v kruhu, ale přitom se blížíš víc k sobě. Vrstvu po vrstvě, a vždy se ti odkryje to, na co jsi připravená."
Může se nám proto zdát, že se nám něco "zase" opakuje. Ale když se zadíváme na své reakce, zjistíme, jak moc jsme se (ne)posunuli...
Nejsme v kruhu, blížíme se ke svému středu.
Co to znamená, blížit se ke svému středu?
My jsme se naučili vnímat vše lineárně. Jako přímku plnou souvislostí a důsledků. Ale takový je jeden lidský život. Takový je náš současný "osud". Narodíme se, rosteme, poznáváme život a pak odejdeme. To je lineární život a jiný nás ani neučili. Ale s duší to je jiné.
Duše prožívá několik (alespoň takové jsou teorie jiných, co umí nahlédnout za oponu života a smrti) lineárních životů, ale do toho se sama vyvíjí a poznává sama sebe.
Představte si spirálu, která se stáčí do středu, nikoliv ze středu ven. Představte si spirálu, která má mnoho zatáček - dejme příklad třeba 100. A jak plynou naše životy, posouváme se do té spirály blíže do svého středu. Onen střed je tolik vyhledávané osvícení. Ale mnozí si ho pletou s fyzickým bytím. Osvícení vnímám jako stav duše, kdy duše poznala naplno sebe samu a spojila se opět s vesmírným zdrojem.
Představte si tedy spirálu, po které se každý pohybuje jinak rychle. Někdo ji projde za jeden fyzický život (a nastřádá tak více zkušeností než jiní) a další se pohybuje pomalu - a z našeho pohledu na sobě nepracuje nebo se nikam nehýbe. Ale není to tak, jen má jinou zvolenou rychlost. Třeba chce určitou část prožít intenzivněji. Určitě je za tím, jak rychle se pohybujeme do středu, vyšší plán. Který ale nejsme schopni vidět z naší lineární perspektivy. Ale nevadí to. Postačí, když si uvědomíme, že když jsme dlouho v jedné rovině spirály, náš život se moc nemění navenek. Máme stejné názory, nic neměníme a odmítáme přijmout cokoliv nového, co by nás vytrhlo z našeho komfortu. Oproti tomu, když se pohybujete po této spirále rychleji, i zde se stává, že se nám něco zopakuje. Ale jakmile projdeme jednu vrstvu spirály, procházíme novou, která kopíruje pohyb horní vrstvy. A pokud je něco, co jsme ještě naplno nepochopili nebo neuzdravili, zopakuje se nám daná situace - ALE MNOHEM INTENZIVNĚJI. Proto máme pocit, že nás to táhne více do hloubky.
Protože tento proces vývoje neznáme, pleteme si ho se selháním. Místo abychom ho vnímali, že jsme se dostali do bodu, kdy dokážeme jít hlouběji do svých pocitů a posunout se tak k další vrstvě své duše. Protože jsme připraveni a dost silní na to, posunout se dál.
Je v pořádku, pokud se někdo "zasekne" v hmotném světě a zajímá ho jen vzhled nebo peníze. Je v pořádku, pokud se někdo "zasekne" v duchovnu a tarotu nebo rituálech. Je v pořádku, pokud chcete jít dál (protože vás to táhne) a nebo prostě nechcete, protože cítíte, že už stačilo.
Co ale není v pořádku - tlačit na sebe a urychlit ten proces vývoje své duše. Začínáme zapomínat, zda je to naše volba (posouvat se dál/hlouběji) nebo je to tlak druhých - zde se to týká především těch, co se dostali v tomto životě dál a začínají své zkušenosti vnucovat jako jednu jedinou pravdu.
Je obtížné vyznat se v tomto zmatku, kde každý má pravdu.
Ale když ke každé pravdě, kterou objevíme nebo slyšíme (a není naše), přistoupíme jako k inspiraci a jako k jedné z mnoha možností, ze kterých si můžeme vybírat - pak se naše životy změní v bohaté švédské stoly. Náš život není totiž o předem daných chodech. Ale je o výběru, jako když přijdete na luxusní raut, kde je všechno a nemá to konce.
Pokud každý z nás přijme, že život je o tomto poznání, kde každý má jiný cíl, jiné tempo a jinou pravdu (jiný pohled), a že nic z toho, co se nám říká, neznamená, že MUSÍM, ale jen, že si to MOHU vybrat. Odlehčí to našemu tělu i mysli, odplaví to některé emoce, které stále dokola řešíme a dodá to svěží vánek do každodenního kolotoče našich myšlenek nebo pochyb.
Pamatujme, nikdo není dokonalý v očích druhých, důležité je, aby každý z nás vnímal svou vlastní dokonalost (a ne aby hodnotil druhé). Na ničem jiném nezáleží. I kdyby si celý svět o vás myslel opak. Přeci jen, jste to vy, kdo žije tento život, v tomto těle a s touto konkrétní osobností. To je to, co nás činí jedinečnými :). Duše nás spojuje, protože vychází z jednoho zdroje, ale nejsme tu proto, abychom byli všichni stejní. Nejsme tu proto, abychom druhým vnucovali svůj pohled na svět. Jsme tu proto, abychom prožili svou vlastní zkušenost, která i když nevíme, co to přesně je, volá nás skrze naše duchovní srdce.
A abychom mohli život žít šťastně a vybírat si jako u toho luxusního rautu, měli bychom začít víc otáčet zrak k sobě a vnímat, jak moc sami sebe známe/přijímáme/milujeme?
Proto je začátek v sebelásce, i když je to pojem překroucený, nepochopený nebo zesměšňovaný. Přesto, zkuste se na svět dívat očima zamilovaného člověka, člověka, který miluje sám sebe - co vidíte? Jak vidíte svět, když je vaše srdce zaplněno láskou k vám samým?
Přeji vám srdce plné sebe-lásky, ať uděláte jakýkoliv krok...
S láskou,
Aleera
---
Téma sebelásky jsem podrobněji zpracovala v průvodci Alchymie ženské energie, je o sebevědomí, lásce i energii ženy. Jak ji uchopit, aby umocnila náš půvab a pomohla nám tvořit, nikoliv ničit... Více na www.aleera.eu/alchymie .
Comments