top of page

Proč kopírujeme druhé?

Chcete úspěch? Toužíte být bohatí? Pak stačí jediné - dělejte to, co já. Protože jsem úspěšná i bohatá. Naservíruji vám přesné návody, a vy pak bez práce získáte to, k čemu jsem se já dopracovala úsilím a letitými kotrmelci... tak hodná jsem.

Ale možná to je celé úplně jinak. Možná je to takový výměnný obchod - vy mi dáte svou pozornost a já vám dám pocit, že vaše pozornost roste také... A když vidíte, jaký úspěch mám já, lehce uvěříte, že toho docílíte také... A kdo by takový snadný (a přitom úspěšný) život nechtěl, že? Je to lákavé, snadné, stojí to jen vaši energii (a často peníze), ale na konci vás čeká hezká a třpytivá odměna. Možná.


Úspěch a pozornost. Velmi mocná lákadla a zároveň i zaklínadla. Protože hodně lidí sní o tom mít hodně peněz a jezdit na dovolenou na luxusní jachtě. K tomu mít zástup fanoušků a stěžovat si na dotěrné fotografy před domem... Protože všechno má svá pro a proti. Ale když někdo touží po pozornosti, rád se podělí o své soukromí i s těmi "dotěrnými" fotografy.


Proč po tom třpytu ale tolik toužíme? A proč kvůli tomu odmítáme sebe a chceme být jako někdo jiný? Protože ten, kdo nemá život v luxusu nebo není někým obdivovaný, cítí v sobě prázdnotu. A prázdnota není příjemná, někdy dokonce i bolí a způsobuje bezesné noci. Umocňuje v nás pocit, že za nic nestojíme a tím jen umocňuje naši bezvýznamnost. Proč tedy hledat svou cestu místo toho, abychom byli jako někdo, kdo má to, po čem toužíme i my? A tak hledáme, jak tu prázdnotu zaplnit. A najednou je tu možnost, jak být jako někdo jiný... A jediné, co k tomu musíme udělat - je - kopírovat.


Kopírujeme druhé, abychom měli to, co mají oni. Protože toužíme po pozornosti, úspěchu a slávě. Protože uvnitř nás je prázdnota, kterou chceme zaplnit leskem, láskou, obdivem... A nějakou dobu nám potrvá, než si uvědomíme, že naše srdce zůstane prázdné, pokud ta láska nebude naše sebeláska a peníze nezačneme vnímat jen jako součást oné bájné hojnosti. Dokud ale peníze a obdiv druhých dáme na první místo, budeme se honit za nekonečnou duhou, na jejímž konci nebude poklad, ale prázdnota. Ale protože se té touhy nevzdáme, budeme hledat dál a budeme věřit těm, co naletěli stejně jako my. Budeme totiž tvrdit, jak krásný život máme, a jak je k němu snadná cesta (kdo zjistí, že to tak skutečně není?). Začneme při tom však pomalu zapomínat, kým jsme a pro jakou zkušenost jsme si sem přišli...


...


Je to taková nemoc doby - urputná snaha být někým jiným.

  • Protože je to in…

  • Protože to znamená hodně peněz…

  • Protože to znamená úspěch…

  • Protože to znamená, že když budu taková, jak si přejí ostatní, zasloužím si víc lásky, hojnosti a hezkého života…


A tak sami sebe přesvědčujeme, že být někým jiným - předělat svou (jedinečnou) osobnost - je vlastně v pořádku… A život uteče a my se pak podivujeme, kam jsme se to ztratili…


Měníme se v takové vycvičené opičky. Protože už od dětství jsme vychováváni tak, že je důležitější, co si myslí ostatní. A tak kopírujeme cesty druhých, vedeme život jako přes kopírák, děláme si stejné plastiky, kupujeme oblečení, které nosí celebrity, natáčíme videa jako youtubeři, chceme být totiž VIDĚT. Vidět jako oni, ti úspěšní, co si svou cestu vyšlapali. A místo abychom šlapali tu svou cestu, tak děláme zástup za někým, komu dáváme svou energii… a pak se divíme, že nás druzí nevidí, ale ti, které kopírujeme jsou vidět víc a víc.


Sledujte, učte se, nechte se inspirovat, to je v pořádku, ale svou energii věnujte sobě, ne na předělání sebe - hýčkejte si to, jací jste. Na světě není totiž NIKDO JAKO VY. A to není prokletí, to je dar. A záleží jen na nás jak s tímto darem naložíme.


Naše snaha být jako druzí se zároveň je také podpořena pocitem, že je to prostě ta pohodlnější cesta. Opakovat kroky, které už udělal někdo před námi. A doufat ve stejný výsledek... Je ale rozdíl nechat se inspirovat, nebo pouze kopírovat. Ale stále hodně lidí tento rozdíl nevnímá. Už jen díky tvrzení, že když dva dělají totéž, není to totéž. Místo toho, aby v tom vnímali důvod, proč se jim vyhýbá úspěch (i když opakují u jiných osvědčené kroky), věří, že dodávají punc originality tím, že to dělají oni. Ale vstupují tím do svého životního paradoxu:


Popírám kým jsem a zároveň chci sám sebe zviditelnit.


Není divu, že taková cesta nefunguje. Za to velmi vyčerpává... A když je někdo příliš vyčerpaný a neviditelný - (když kopírujeme druhé, dáváme jim svou energii; jejich viditelnost roste, naše ne) - o to víc touží být vidět. A čím silnější je tento energetický deficit, tím větší touha "být vidět" je.


Když jsme unavení, vyčerpaní, líní nebo nesebevědomí, naše touha mít to, co nemáme, roste. A my svou energií mrháme tam, kde se nám nevrací. Dojde k vyčeprání, vyhoření, a nechuti cokoliv měnit. Zbývá jen touha být vidět.


Proto někteří lidé nechtějí poradit, jak udělat ve svém životě změnu. Jsou na to příliš vyčerpaní, demotivovaní nebo i pohodlní... Chtějí pouze, abychom dávali pozornost jejich životu - tak, jak je.


I když jsou nešťastní, i když vidíme řešení….


Někdo prostě nechce změnu:

- protože má strach - kým by byl, když ztratí sám sebe? Tu představu o sobě? (někdo takový strach nikdy nepřekročí);

- nenastal pro něj čas změny - každý máme předurčeny své důležité milníky, které nás posunou směrem k plánu naší duše (někdy proto ta změna, kterou pro druhé chceme, nemusí nastat, nebo vyžaduje více času/zkušeností).


Je důležitá tolerance k těm, co se podle nás neposouvají. Nejsme tu totiž proto, abychom byli všichni stejní, ale aby každý z nás získal, pro co si sem přišel…

Aleera


--

Jak objevit sebe samu, vyznat se ve svých emocích a obnovit své sebevědomí? - průvodce pro ženy: Alchymie ženské energie

Jak skrze vztah s materiálními statky objevit svou sebehodnotu? - průvodce: Energie peněz

Nevíte, jak rozmotat svůj život, a jak pustit okovy minulosti? - podívejte se na možnosti konzultace: Definice štěstí


Comentários


bottom of page