Říká se, že ego je špatné, musí se zničit, odložit, pustit… a teprve pak nás čeká šťastný a spokojený život.
A tak to zkoušíme. Někdy až tak moc, že své ego nenávidíme. Protože věříme, že může za všechno špatné, co se nám v životě děje. Ale ono to pořád nějak nejde. Tak otočíme pozornost k druhým a místo abychom se zaměřili na sebe, tak hodnotíme je. Kritizujeme a odsuzujeme každého, kdo je podle nás v egu a u sebe předstíráme, jak jsme duše a energie lásky.
Předstírat můžeme dlouho, ale nikdy se nám nepodaří zvítězit nad skutečností, že ego je naší neoddělitelnou částí (alespoň dokud nedojdeme skutečného duchovního osvícení). A že má důležitou funkci. Protože právě naše ego nás chrání, když nám někdo chce ublížit. A snažit se zničit své ego je proto stejné, jako kdybyste si stoupli před zrcadlo a říkali si, jak sami sebe nenávidíte...
Ale někdy nám ego skutečně stojí v cestě za šťastným životem. A lze to změnit? Jak?
Abychom dokázali cokoliv změnit - své chování, své tělo, své myšlení, své vztahy, svou finanční situaci, své ego... je potřeba uvědomit si, kde to celé (co nás činí nešťastnými) vlastně začalo. Kdy se začalo mé ego měnit z ochránce na "komplikátora"?
Bylo to přesně v době, kdy se mé ego začalo formovat. Byla to období, kdy si začala moje osobnost uvědomovat, co může a co ne... Protože byla buď odměněna nebo trestána.
POHÁDKA O EGU
Když se vrátíme do dětství a vzpomene si, jak nám za něco hubovali rodiče, už si nevzpomeneme, že se ta reakce našich bohů (táta a máma) dotkla naší bezelstné duše. A protože to bolelo, začali jsme hledat, jak se bránit nebo chránit. A tak se zrodilo ego. A začalo nám radit - „aby rodiče nebyli naštvaní, musíš udělat to a tamto.“ A tak jsme přistoupili na tuto hru a vybrali si postoj - buď jsme začali poslouchat, nebo vzdorovat. A postupem času jsme zjistili, že požadavků je stále víc a o naši čistou duši stále menší zájem.
Přestali jsme naslouchat své duši, začali jsme ji potlačovat, zato ego jsme následovali v plné parádě. Potřebovali jsme se totiž ochránit, protože jsme se cítili bezbranní a zranitelní. A tento postoj se postupně stal naší osobností. Plně v egu, s potlačenou duší.
Naše ego má ale omezené znalosti. Vychází jen z toho, co vidělo, slyšelo a interpretovalo si po svém. Něco v nás občas špitne „tohle pro mě není, tohle už nejsem já“, ale ego už nejen chrání, neposlouchá ten vnitřní hlas, ale plně se ujalo vlády. Žijeme život, ve kterém ego ovládá nejen naši osobnosti, ale celý náš život. Podle vzorce, které se naučilo (okoukalo).
Jak to ale změnit?
Jak začít lépe naslouchat své duši?
Jak žít podle hlasu svého srdce/duše?
Jako první je důležité si uvědomit, že všichni začínáme z pozice ega. A dokud nedojdeme osvícení - které není povinnou metou našeho života - měli bychom se pouze snažit, aby se ego vrátilo do pozice rádce a ochránce. Aby sestoupilo z vládce a bylo v pozadí, připraveno zasáhnout, pokud bude potřeba.
Proto, chceme-li v životě změnu, je důležité nejprve sami sebe pochopit a přijmout skrze své ego (nikoliv se snažit ho zničit či potlačit). A teprve potom se můžeme vrhnout do tajů naší duše.
Naše duše totiž zraje a roste a sílí stejně jako lidská bytost.
Procházíme skrze různé fáze, které jsou ale u každého jiné. Někdo je proto celý život jako dítě, které potřebuje dozor. Jiný jako puberťák, který hledá sám sebe. Jiný je už propojený se svou duší více a učí se o principech života z pohledu duše. Někdo projde všemi fázemi během jednoho života. A nebo zůstane v jedné fázi několik životů… A v každé fázi je těch úrovní několik. Proto nám někdo přijde velmi moudrý a klidný, a někdo je zase moudrý a neklidný, někdo má schopnosti, jiný zase jiné vědění… Je toho hodně. Každý jsme jiný, společné máme ale to, že každý, kdo není čistě osvícený, má stále své ego.
Je tedy důležité vnímat, že jsme kompletní balíček - duše, ego a také tělo - v tomto konkrétním živote. A jediné, o co bychom se měli cíleně snažit, pokud nás volá změna, je najít cestu, jak ze svého ega udělat opět pouze rádce a nenechali ho vládnout. Protože pod vládou ega nerozvíjíme svou duši, ale pouze plníme potřeby, pudy a vštípené postoje, kterým jsme uvěřili.
A poznat své ego, přijmout ho, pochopit, jak funguje a pomalu ho přeprogramovávat, aby bylo v souladu s duší. To je sebepoznání.
A teprve tehdy, když ego (samo) ustoupí a duše se rozzáří, to je sebeláska.
A žít v souladu, kdy cítíme, že jsme šťastní každou svou buňkou, myšlenkou, pocitem a cítíme, že náš život má smysl, to je sebehodnota.
Takže pokud vás ovládá ego, nejste špatně, jste jen na začátku vaší startovní pozice, odkud můžete vykročit ke změně. A abyste té změny mohli dosáhnout, je potřeba si definovat: kdo jsem teď?; a pak: kam chci jít / čeho chci dosáhnout / co chci změnit? A teprve potom s pomocí svého ega začnete trénink, který vám pomůže dojít do cíle. A když půjdete dobře a správným směrem, tak se během té vaší cesty z vašeho ega stanou jakási postranní kolečka (jako když se učíte jezdit na kole), která, jakmile projdete cílem, už nebudou potřeba. Ale stále budou po ruce, pokud je budete ještě někdy potřebovat.
S láskou,
Aleera
---
Potřebujete poradit a chcete lépe pochopit sami sebe a svou osobnost? Pak se podívejte na psaného průvodce pro ženy: Alchymie ženské energie ,
nebo možnosti konzultace: Definice štěstí .
Komentáře