Je těžké dělat věci jinak, když jediné, co známe, je chovat se právě tak, jak se chováme?
Vidíme to jako děti doma, ve škole, v televizi, v divadle, u sousedů, kamarádů… A tak naše mysl, naše podvědomí, sahá stále dokola po vzorcích, kterých se zároveň dokola zbavujeme. Ale když nevíme, čím je nahradit, pak je velmi snadné sklouznout zpět do kolotoče toho, co vlastně nechceme.
Proč tomu tak je? Především proto, že se neustále soustředíme na to, co nechceme. Protože to známe, protože to bytostně nechceme, protože se toho bojíme, a protože NA TO neustále MYSLÍME. Náš život je tedy v hlavě.
Zároveň se nutíme neustále srovnávat s ostatními. Protože se nám druzí jeví šťastnější než jsme my. A tak ve snaze uniknout svému soužení, začneme napodobovat druhé (máme další vzorec). A když to nefunguje, myslíme si, že máme jen špatný vzor, a tak si najdeme další a další… Naše mysl je plná vzorců a my mezi nimi pendlujeme a sami sebe ztrácíme. A když zjistíme, že to stále nefunguje - stále nejsme šťastnější - pořád hledáme spásu někde venku. U někoho, kdo nám konečně dá ten správný vzorec, podle kterého se můžeme chovat.
Hledáme odpovědi pořád venku. A i když jsme pohlceni svou vlastní myslí, jsme vlastně stále mimo sebe - protože je naše mysl přehlcena tím, co dělají druzí.
Stačí si ale připustit, že vše, co vidíme kolem sebe, je nám pouhou inspirací a nápovědou, nikoliv slepým vedením. Jenomže ono je snažší nechat se vést, než sám sobě ukazovat směr. Mnoho lidí má z toho strach, protože by to znamenalo být jiný, vyčnívat, a také mít sám za sebe zodpovědnost. Je ale snažší, když se nám něco nepovede, svést to na druhé - že nám dali špatný vzorec, nebo že jsme následovali nekompatibilní vzor.
Toužíme po tom dělat vše správně, mít se dobře jako druzí. Toužíme mít jistotu, že když něco uděláme sami za sebe, bude to mít úspěch. Život ale není o jistotách. Život je o přáních, která se plní, ale také se plnit nemusí. Život je o našem přístupu, který nám umožňuje brát každý okamžik jako příležitost k tvoření. Rozvířené emoce a honění se za tím být stále lepšími nebo bohatými, to je jen hlava. To v srdci je KLID a RADOST. V srdci je touha po poznání a rozdávání radosti. A to je skutečný život. Vše ostatní je jen iluze...
Ale jak se dostat do srdce?
Rozhodnutím ponořit se do svého sebepoznání - odložit všechny okoukané vzorce a začít si v sobě uklidit. Vnímat, co mi dělá dobře a co ne. Proč mě něco zraňuje a jak to opravit.
Pokud nejdřív změníte vnější život (partnera, práci...), unikne vám možnost sami sebe skutečně poznat. Protože budete věřit, že vaše štěstí záleží na vnějších událostech. Budete čekat na toho pravého, na tu pravou práci, ale co je pro vás to pravé, když sami sebe neznáte? Výměnou partnera nebo práce jen nahrazujete jeden styl života druhým, ale hlubší smysl vám uniká... Proto se vám dříve či později vrátí nutkání a pocit, že to má být vlastně celé „jinak“. Pokud ale začnete nejprve měnit sebe, začne se i okolí automaticky měnit.
Jak se ale poznat?
VZDEJTE SE SVÝCH JISTOT
Je velmi těžké a zároveň statečné pustit se vlastních jistot a vykročit do neznáma. Ale bez tohoto kroku je to jako kdybyste přešlapovali na startovní čáře a divili se, že se neblížíte k cíli.
Opustit své jistoty neznamená, že je mi to jedno, nebo že musím zvolit rozchod či výpověď. Znamená to, že na těchto vazbách, které mě ovládají, přestanu lpět. Protože budu věřit, že si zasloužím to nejlepší a to nejlepší u mě také zůstane.
Pokud ale cítíte, že to lpění nedokážete pustit, není to nic špatného - znamená to pouze, že nejste ještě na změnu připraveni. Potřebujete více zkušeností, než se rozhodnutí ve vás ukotví a bude vyzařovat z každé vaší buňky. Teprve tehdy budete připraveni na další krok. Ale je důležité přijmout fakt, že dokud tento krok neuděláte, nezačnete se měnit a tím pádem se nezačne měnit ani váš život.
Pokud si nejste jisti, zda svůj život (nebo jeho část) potřebujete změnit, zeptejte se sami sebe: „chci opravdu jiný život než jaký mám doposud?“, a pokud odpověď je ANO, pokračujte s otázkou: "jsem ochotný/á pustit vše, co v životě mám?“. Pokud ne, poznávejte a věnujte se dál životu, který žijete teď. Pokud ano, tak víte, že to ANO řeklo vaše srdce a také ucítíte, co dál máte udělat. Vaše srdce vás vždy povede, stačí se na něj jen naladit a začít mu naslouchat.
Pamatujte však, že není špatná cesta, není špatné rozhodnutí. Je ale důležité, aby to rozhodnutí bylo JEN VAŠE.
V jednotě se nakonec všichni potkáme a je jedno, jak rychlé či pomalé máte tempo.
S láskou, Aleera
---
Na toto téma - jak objevit svou vnitřní sílu, jsem vypracovala průvodce Alchymie ženské energie, který je zaměřen na znovuobjevení a upevnění ženského sebevědomí. Více se dočtete na www.aleera.eu/alchymie .
Pokud vás téma ženské energie neláká, můžete nahlédnout do tajů své sebehodnoty skrze váš vztah s penězi. To, jak to spolu souvisí, popisuji zde: www.aleera.eu/penize . Nebo sledujte novinky na www.aleera.eu/rozcestnik :).