Láska je jako kouzelný elixír života. Dokáže rozbušit naše srdce, rozjasnit naši mysl, dodat nám odvahu i smysl života. Přesto je také zdrojem bolesti, přehnaných očekávání a strachu. Ale moment - to pak není láska, to je závislost...
Jak poznat lásku od závislosti? Na to není snadná odpověď. Protože jakmile něco nebo někoho milujeme, naše láska, ten cit, který vychází z hlubin naší duše, se propojuje s fyzickým světem.
A tak vzniká pouto. Pouto, kdy nám začne na druhých záležet víc než dřív. Toto pouto má kořen v lásce, ale když si nedáme pozor, začne nás strhávat strach a láska se pomalu změní v závislost. Lze tomu uniknout? Lze prožívat lásku, aniž bychom se museli bát?
Takový stav ovliňuje mnoho faktorů a někomu trvá celý život, než je najde všechny a pochopí. Přesto, pokud se občas zmítáte v různých odstínech lásky, pak bych vám doporučila jeden startovací bod.
zeptejte se sami sebe:
CO JE TO LÁSKA, které věřím JÁ?
Historie Lásky
Vše, co se nám v životě děje je buď projevem lásky nebo z touhy po lásce. A my tuto lásku prožíváme skrze materiální nebo duchovní svět. Uvěřili jsme ale tomu, že si musíme jeden svět vybrat (a tím automaticky popírat ten druhý). Nutnost si vybrat vyvolává strach, stres a zároveň obavu "vybrala jsem si dobře?", "co by se stalo, kdybych šla jiným směrem?".
Vše tedy začíná u naší povinnosti si vybrat: hmota nebo duše?
Mnoho lidí si myslí, že se v sobě vyzná, že žije svobodný život. A přitom si neustále volí mezi tím, co se považuje za dobré nebo špatné. Nebo mezi materiálním světem a spirituálním.
I když žijeme ve hmotném těle a vnímáme esenci svého nehmotného bytí, přesto věříme, že si musíme vybrat. Že není možné mít prostě obojí… Není možné mít hodně peněz a být přitom se svou rodinou. Není možné žít duchovní život a trávit dovolené v luxusu. Že není možné prožívat život srdcem, a přitom jezdit v drahém autě. Pořád si snažíme volit. A i když si zvolíme jeden svět, odbíháme občas do toho druhého. Chceme meditovat po náročné práci, toužíme po dovolené dobít si baterky. Volá nás příroda a procházky v lese. A pak zase honem do materiálního světa a dodržovat své naučené hodnoty a programy. Nebo naopak. Oddat se duchovním naukám, a přitom snít o lepším životě, mít víc peněz a uznání. Mít všeho dostatek a přesto tvrdit, že na tom nesejde. Že peníze nejsou důležité, ačkoliv je každý z nás chce. Duchovní člověk odpírá peníze, a přesto touží po životě v hojnosti. A jakmile hojnost má, nebo se mu naskytne, musí část věnovat. Ne z lásky, ale povinnosti. Z povinnosti materiálního světa, který nastavil takové zrcadlo. Zrcadlo, že kdo má, ten dává. Kdo nemá, bere. Kde se příliš soustředíme na to, co si myslí ostatní, a přitom nám je jedno, jak se druzí mají. A kompenzujeme si to dary na charitu, ale starší paní, která vláčí těžké tašky, nepomůžeme.
Celý svět se proměnil v obří paradox. A to jen díky tomu, že pendlujeme z materiálních podstat do těch duchovních a zase zpět.
Uvěřili jsme tomu, že ačkoliv nám materiální svět nám dává peníze a duchovní svět nám dává nadhled, že si vždy musíme vybrat. Buď peníze, nebo lásku. Buď práci nebo svobodu. Buď rodinu nebo sebe. Buď luxus nebo život poustevníka…
Co kdybych vám ale prozradila, že je to vše omyl? Že můžete žít v blahobytu, a přesto mít otevřené srdce? Že můžete prožívat lásku, a přesto nemusíte dělat vše pro druhé. Protože obětovat se pro druhé NENÍ soucit. Ale převlečená touha po lásce.
Kde hledat LÁSKU?
Je důležité stále pamatovat na fakt, že na prvním místě jste vy. Vaše duše. A její touha prožívat na tomto světě různé formy lásky. Chutě, vůně… A tyto touhy vycházející buď z její absence, nebo ze samotného středu sebe-lásky. A cílem této životní hry je najít tento svůj střed, ve kterém je TA láska. A právě tato láska nám otevírá dveře svobody, respektu, soucitu, pokory a volby. Vše je jiné, stojíte-li v tomto středu. Máte-li ve svém nitru rovnováhu. Jsou-li vyrovnané vaše myšlenky, nepodléháte svým emocím a cítíte k sobě lásku tak velkou, že vás spojuje s celým světem.
A takový svět možný je. Takový svět sama znám. Takový svět může mít každý.
Jediné, co pro to musíte udělat je: chtít, rozhodnout se a jednat. Tady a teď, ne tam a potom.
Spojení dvou světů
Vše tedy začíná uvědoměním, že je možné spojit materiální a duchovní svět. Protože pochopíme, že nucený výběr nás omezuje a odpojuje od našeho srdce. A to i v případě, kdy se odevzdáme duchovnu.
Můj svět je spojením těchto dvou světů a teprve přijetím obou světů u mě vznikla rovnováha. Ta rovnováha, která vnáší klid do naší mysli, srdce i do našeho života. (Občas s výkyvy, samozřejmě, ale s nádherným nadhledem, co všechno je možné a co doopravdy chci.) Mizí touha, že si "musím" vybrat jen něco. Otevřela se mi totiž možnost, že si mohu vybrat cokoliv.
NEOMEZENÁ VOLBA
Taková možnost si vybírat nám dává mnohem větší radost a svobodu. Svobodu v tom, co si chceme zvolit. Dokud si totiž musíme zvolit jednu ze dvou variant, kde jsou obě pro nás stejně důležité (protože žijeme v dualitním světě, kde je hmota stejně důležitá jako energie), budeme vždy pod kontrolou strachu a obav. A zároveň budeme nuceni odsuzovat ty, kteří si zvolili jinak.
Taková volba vede ke strachu, k závisti, nenávisti... taková volba prohlubuje díru v srdci.
A taková volba nás nutí jednat pod strachem, pochybovat, nevěřit, obávat se a toužit všechno kontrolovat, aby se nestala situace, která by nás zranila.
Nyní si ale dovolte, zkuste si představit, že život může mít i jiná pravidla. Zkuste si představit, že vejdete do místnosti, kde je naprosto všechno - jako veliký luxusní obchodní dům spojený s relaxačním centrem. Je tam obchod s oblečením, nemovitostmi, auty, ale také cestovní agentura, která vás dopraví kamkoliv a jakkoliv si budete přát.
Když si takový obchodní dům představíte a sami sebe se TEĎ zeptáte, po čem nejvíce toužíte – co to je?
Peníze? Vztah? Práce? Rodina? Klid? Dovolená? Vlastní dům? Co je to?
Jakmile své přání vyslovíte, nebo si ho představíte, ještě chvíli u něj zůstaňte. Ještě totiž nejste u konce - ještě je potřeba zjistit, zda po tom přání touží vaše mysl nebo vaše srdce? A poznáte to?
Ale o tom zase příště :), teď si dovolte svým přáním dát volný průchod. Beze strachu, pocitu viny, nebo obav.
S láskou, Aleera