top of page

Manifestace a zákon přitažlivosti

Každý chce mít vliv na to, jaký má život. Je ale rozdíl, zda si něco do života přitahujeme nebo si to sami vědomě vytvoříme.

Duchovní svět v sobě má mnoho neznámých nebo překroucených teorií. A když se tyto teorie vezmou jako jediná možná pravda, jsme potom zklamaní, že nám život stále protéká mezi prsty.


Jednou z těchto záměn je i prolínání dvou podobných situací - kdy něco manifestujeme a kdy to do života přitahujeme. A poslední dobou vnímám takový roztržený pytel s manifestací. Přesněji na různé návody, jak manifestovat svůj snový život…


Zapomíná se u toho ale, že:

1) snový život není o finančním bohatství nebo ideálním partnerovi. Je to o vnitřním souladu - kdy žijeme tak, jak si přeje naše duše. Teprve tehdy žijeme naplněný život a teprve tehdy je naše duše rozkvetlá a můžeme manifestovat (vědomě tvořit);

2) manifestace se nedá naučit, ta se v nás přirozeně rozvíjí ruku v ruce s vývojem naší duše a vzestupu našeho vědomí (naše vnitřní moudrost);

3) manifestace NENÍ to samé jako zákon přitažlivosti… kdyby tomu tak bylo, naučíme se pár technik a plníme si všechno na co pomyslí naše rozbouřené emoce. Ono se plní jen něco, jen někdy a nebo jinak, než chceme.


Proto, dokud nemáme život takový, jaký chceme mít ( = nejsme šťastní) - a hledáme, jak to změnit - procházíme cestou, na které poznáváme, co se nám děje, proč to tak je a čím si to PŘITAHUJEME. Učíme se různá pravidla a techniky, jak si přitahovat jiný život, ale stále je něco nad tím vším… naše hlavní (zdrojová) emoce, která ovlivňuje, co se nám stane a jak to bude vypadat. A místo abychom poznávali, co se nám naše životní situace snaží říct, učíme se další techniky, u kterých doufáme, že z nás udělají mistra manifestace…


Dokud ale mám v sobě emoci na příklad oběti, přitahuji si situace zase jako oběť. A je jedno, jak skvělý rituál si udělám (proto se nám naše přání někdy plní ne zrovna příjemnou formou).


Manifestace je ale stav, kdy máme svůj život pod kontrolou (tvoříme a vybíráme si, vědomě), známe sami sebe a netvoříme z ega, ale z duše (mizí marnivost, pýcha, zlost… cítíme radost, lásku a pokoru). Protože naše emoce jsou zdravé (vyléčené), ego nás už nemusí chránit a ustupuje do pozadí, aby se projevila duše.


Není v tom boj, je to proces růstu.


Přitažlivost oproti tomu je, že se mi situace dějí…a já na ně reaguji. A i když se snažím vědomě tvořit, nevím, co se splní a co ne. Plujeme světem, který se snažíme ovlivnit, ale stejně vnitřně věříme, že nemáme kontrolu a čekáme, co nám bude dovoleno, a jakou to přání bude mít formu.


Manifestace je proces,

do kterého potřebujeme dozrát.

Je to okamžik (stav bytí),

kdy vědomě tvoříme to, co chceme.


Přitažlivost nám pomáhá odkrýt,

kde ještě na sobě máme něco změnit/pochopit.

I zde se jedná o stav bytí,

které odráží přesně tu "frekvenci",

jakou máme v sobě.


Zákon přitažlivosti je jako jakýsi životní "algoritmus" - kdy nám život předhazuje přesně takové situace a lidi, kteří ukazují na to, co v sobě máme. Jaké energie, emoce a myšlenky ovládají náš život.


...


Pokud chcete manifestovat (vědomě tvořit) - studujte nejprve to, co si do života PŘITAHUJETE. Protože zákon přitažlivosti je cestou k vědomé manifestaci. A pokud chcete jen přitahovat a vnitřně se nikam neposouvat, pak pro vás bude vždy překvapením, jakým způsobem se splní to, co si přejete, nebo zda se to vůbec splní. Protože někdy toužíme po něčem, co nechce duše, ale jen naše zmanipulované ego…


Pokud ale nechcete být obětí náhod, věnujte pozornost sobě, svým emocím, situacím, které se vám stávají (a komplikují vám život), protože tím v sobě otevřete bránu k poznání své duše, která vás dovede k vaší schopnosti tvořit si život tak, jak si přejete vy - a to je manifestace a přitažlivost dohromady. Tvoříte, co chcete a zároveň přitahujete samé úžasné zázraky, které obohacují váš život


...


Můj život mi ukázal, jaký je rozdíl mezi různými přáními. Proč, když něco chceme, se to někdy splní a někdy ne. Základním rozdílem je, zda je přání ze srdce (přesněji z duše) nebo z ega (je touhou mysli). A dokud naše touha mysli není v souladu s přáním duše, přání se nesplní (a nebo jinak, než bychom čekali). Přesto nemusíme být oduševnělí a blížit se osvícení, abychom se mohli svým přáním přiblížit. Je důležité pouze respektovat životní pravidla, která nám ukazují, že do stavu manifestace musíme dozrát (abychom skutečně věděli, co chceme, a nebyli jsme jen ovládáni marnivými touhami nebo svým nedostatečným sebevědomím).


Přesto je důležité zdůraznit, že není nic špatného na tom něco si přát - ani pokud se jedná o přání, které vyhodnotíme jako rozmar ega. Není ani špatné toužit po zážitku, který nám poskytne jen radost bez hlubšího duchovního posunu. Měli bychom především dbát na to, aby nás nepohltila marnivost, pýcha, zlost, nadřazenost… S otevřeným srdcem a bdělou myslí máme možnost skrze svá přání poznat sami sebe. Je proto v pořádku něco chtít, a pak si to rozmyslet. Máme právo na svůj názor, i na jeho změnu. Protože neustále rosteme, vyvíjíme se a zrajeme - z pohledu naší duše.


Na co bychom ale neměli v tomto duševním rozvoji zapomínat - vše má nějaký důvod, nějakou příčinu i důsledek. Proto bychom měli svá přání volit moudře a umět čelit důsledkům, které vyvoláme.

Zároveň, dokud budeme svá přání popírat - budeme odmítat hmotné statky, abychom si dokázali jak moc jsme duchovní - nebo - budeme odmítat duchovno, protože to jsou jen blázni a pomatenci - i když ve skrytu duše toužíme vědět, jaké to je (být třeba bohatý), ale svým jednáním a svými slovy to budeme odmítat - vše kolem nás nám to bude připomínat.


Uvidíme, že existuje svět, který chceme, ale nemáme ho.

Abychom tedy mohli dozrát do stavu manifestace, učíme se skrze poznání svého nastavení přitažlivosti. A abychom rozklíčovali, co přitahujeme, přestaňme se na chvíli nimrat v traumatech a bolestech a místo toho si přiznejme - co je to, po čem teď tolik toužím? Bez hodnocení, odkud ta touha vychází... Protože, ve skutečnosti, každý rozmar a přání ega je odrazem přání duše. Jen dokud nejsme na hlas duše přímo napojeni, je to jako ozvěna při hře na tichou poštu. A když pořádně nechápeme, co se nám duše snaží pošeptat, hledáme vysvětlení venku - u jiných lidí, co nám radí, co máme dělat. Hledáme ve svým malých zkušenostech. A proto své touhy často mylně interpretujeme. A přesně tak získává zkušenost naše ego. Sbíráním informací, které vyhodnocuje podle úrovně svého vědomí. Ale taková je cesta, i to má důvod. Abychom vnímali rozdíl mezi slepým následováním a vnitřní moudrostí. Abychom poznali jaké to je, když sami sobě věříme, i když okolí tvrdí opak. Celé je to stále stejné - hledáme svou sebehodnotu, sebedůvěru a sebelásku...

Prvním krokem je

- přestat popírat své touhy


Následuje přiznání

- dovolíme přát si to


A pak se věc buď stane sama nebo pro ni musíme něco udělat

- to závisí, zda je daná touha z duše nebo ega

(proto se někdy stane něco jakoby samo a považujeme to za zázrak nebo jindy musíme vynaložit usílí, abychom svého cíle/přání dosáhli).


Naše přání se mohou splnit. Důležité ingredience ale jsou:

- věříte tomu, že lze vaše přání splnit?

- chcete to vůbec?

- a odkud vaše přání vychází? z mysli nebo srdce?


Buďte při hodnocení upřímní, nestyďte se za svá přání, přijměte je. Jedině tak se mohou splnit nebo vám odhalit více o tom, kým skutečně jste.


Přeji vám příjemné sebepoznávání a pro trochu inspirace, jak fungují přání s vámi sdílím své zkušenosti, v ebooku Kniha kouzel. Naleznete ji ke stažení zdarma v online knihovně, v sekci "ukázky knih a ebooky".


S láskou,

Aleera

bottom of page