top of page

Co znamená transformace?

Jsou otázky, co znamená transformace? A ta jednodušší odpověď je: odevzdat celý svůj život a čekat, co se stane.


Pokud cítíte, že potřebujete změnit svůj život, musíte to chtít každou svojí buňkou. Je to velmi důležité, protože na cestě za lepším světem budete pomalu odkládat vše, co vás táhne dolů... Nemusíte to ovšem odkládat dobrovolně, může se stát, že přijdete o práci, přátele, rodinu... Můžete přijít o všechno. Ale snad vám moje zkušenost bude útěchou, která ukazuje, že pokud věříte ve vyšší moc (smysl toho všeho kolem nás i v nás), transformací projdete snáz. Nebudete na to totiž sami, povede vás vaše vyšší já, neviditelná ruka vesmíru.


Jediné, co musíte (opravdu MUSÍTE), je věřit, že vše se děje pro vaše dobro. Proto tolik lidí selhává, odvrací se nebo přestane - přestanou důvěřovat a myslí si, že je to o náhodě nebo karmickém osudu, který jim nepřeje. Nebo mají strach, protože během své vnitřní přeměny mohou o cokoliv a kohokoliv přijít. Dokud nepřijmete, že z vašeho života odchází to, co vám už neslouží, nebo je na to momentálně nejste dostatečně zralí. Naučit se nechat některé situace plynout mimo naši kontrolu je opravdu těžké. Proto se to nazývá "transformace" a ne "procházka parkem". Proto se to stává většinou těm, co už o všechno přišli. Málokdo se dobrovolně rozhodne riskovat svůj vybudovaný život pro vzdušný zámek jménem "osvícení". Proto, pokud se bojíte změn, nevěříte si, lpíte na partnerovi nebo práci... začněte pomalu. Čtěte, meditujte, přemýšlejte, odpočívejte a hlavně - mějte nějaký čas jen sami pro sebe. Je to velmi důležité pro nastartování změn ve vašem životě. Odříznout na chvíli ruch okolního světa, povinnosti a starosti. Být jen se svými myšlenkami, které pak postupně začnou utichat a v tom tichu začneme slyšet jiný hlas - hlas srdce. Díky němu přestaneme mít strach a začneme cítit větší jistotu v tom, co děláme a jaké změny bychom měli udělat.


Než člověk nastartuje vlnu proměn, jeho život je jakási iluze, kde plní představy společnosti a druhých. Není sám sebou, a tak ani to, co má kolem sebe (mnohdy celý život) není jeho. Proto se začne rozpadat a zůstane jen to, co je pravé a patří k němu.


Já jsem přišla o všechno. O práci, manžela, a když jsem na sobě začala pracovat, tak i o přátele. Budovala jsem svůj život celý znova. Ale došlo mi, že život, jaký jsem měla předtím, jsem vyměnila za sebe. A v době své přeměny, jsem tu výměnu otočila. Všechno za sebe, pro sebe.


A jakmile jsem prošla tím temným obdobím "rekonstrukce" nebo spíš totální přestavby, všechno se kolem mě rozzářilo a začalo to dávat smysl. Nebylo mi líto, o co všechno jsem přišla. Bylo mi ale smutno, že mi to trvalo tak dlouho... Jsou ale lidé, kteří k takovému poznání přijdou až v důchodu, nebo až během dalších životů. Začala jsem to tedy vnímat jako veliké štěstí... Nemusím litovat na smrtelné posteli, ani nemusím čekat na další život (protože ačkoliv na to věříme, stejně většina z nás nemá tušení, co bude "potom").



Možná se budete bát, možná budete pochybovat,

možná si budete připadat, že v tom jste sami, a že děláte chybu.



VŠECHNY TYTO POCITY MĚLI I TI PŘED VÁMI... A je snadné říct, abyste se nebáli. Je to skutečný krok do neznáma a žádá si odvahu. Někdy je to moment, kdy vám nic jiného nezbývá, protože máte pocit, že už nemáte co ztratit. V obou případech je to ale veliká odvaha. Jakmile ale skutečně začnete, nebudete chtít přestat :) A podle své vlastní zkušenosti vám mohu slíbit, že to bude jen a jen lepší...


Jakmile se rozhodnete, že jste ochotni všeho se vzdát (i když nevíte, co všechno to bude obsahovat), tak teprve potom může ten proces transformace začít. Nelze mít zadní vrátka, nelze tím projít napůl. Uvnitř vás musí dojít k jakémusi zlomu absolutní odevzdanosti.


Pokud se bojíte o partnera, že o něj přijdete, věřte, že když se povznesete vy, povznese se i on. A pokud ne, vaše cesty se rozdělí a vy nebudete cítit bolest. Budete truchlit, bude vám smutno, ale budete vědět, že se před vámi otevírají nové dveře, plné krásy a lásky. Budete lidi kolem sebe inspirovat, ale někteří vás budou nenávidět - protože dokážete to, o čem o ni jen sní. I to je v pořádku a dovedete se nad to povznést. Zaměříte veškerou pozornost na sebe a díky tomu pochopíte, proč druzí dělají to, co dělají. Zároveň procitnete do pokory a soucitu, díky kterému nebudete druhé odsuzovat. (Neznamená to, že budete vše tolerovat, ale budete mít pohled na situace z vyšší perspektivy, neosobní. A přesto to budete vnímat velmi osobně. Zní to jako paradox, a takových paradoxů poznáte ještě mnoho :) ).


Stoupne vám sebevědomí, budete si sebe více vážit. Budete umět říkat pevně NE i hrdě ANO. Napojíte se sna svou intuici. Porozumíte svým emocím. Budete se po zbytek života chtít vzdělávat (rozvíjet) a poznávat. Nastoupíte na celoživotní proces plný poznání. Odkryjí se vám vesmírné zákony rovnováhy i jednoty. Pochopíte principy života. Uvidíte, co všechno je iluze...


Budete vystaveni pokušení - jako když zamilovaná holka dostane do ruky kouzelnou hůlku a začne si kouzlit aniž by nad tím přemýšlela - následky ale na sebe nenechají dlouho čekat a vy se buď povznesete dál skrze tato pokušení nebo se jimi necháte nějakou dobu vláčet s pocitem, jak skvěle jste tu transformaci zvládli. (Ale ani toho se nebojte, je to prostě součást procesu a někdo tím projít ani nemusí - já třeba musela :)) )


Krásné na tom je, že každý tu cestu zvládne - někdo ji jde pomalu a našlapuje opatrně, někdo to prožije jako hurikán změn. A je to naprosto v pořádku. Každý musí jít svým vlastním tempem, každý máme svůj vlastní životní scénář, jinak tvarovanou cestu, jiné překážky, jiné tempo.... Věřím ale, že všichni míříme do stejného cíle :) Netlačte na sebe, nespěchejte...


Nikdo po vás nic nebude chtít, to vy budete chtít všechno odevzdat. Protože už budete vědět - to, co k vám patří, u vás zůstane, nebo se k vám časem vrátí. Není nutné se bát, důvěřujte vyšší síle, která nás všechny vede za ruku, pokud o to požádáme... Nevzdorujte svým emocím, nepotlačujte je, nechte je projít skrze vás (vyplačte se, rozbijte talíř, bouchněte do stolu, tancujte štěstím, křičte radostí) - časem se vaše emoční hladina vybouří a zklidní. Emoce budete cítit dál, ale nebudete mít potřebu projevovat je navenek. Dovede o svých pocitech lépe mluvit (protože je budete chápat) a nebudete je schovávat za výbuchy vzteku a pak se sebe ptát "co to do mě vjelo?".


Kdykoliv budete tápat, nebo pochybovat, připomínejte si jedno přísloví: "Tvá duše si zvolí jen takové překážky, u kterých ví, že je dokáže překonat!" A pokud to nepomůže, položte si otázku: "CO BY NYNÍ UDĚLALA LÁSKA?" (Je to věta z knihy Hovory s Bohem a tu by si měl dle mne přečíst každý.)


Nemůže se stát nic horšího, než že se časem zastavíte, nebo sejdete z cesty a nebo budete mít pocit, že už všechno víte. V takových situacích potřebujete pauzu a musíte něco pochopit. Buď nějakou situaci, nebo oblast života, ve které vede stále vaše ego... Nebo může jít o rozhodnutí vaší duše, že pro tento život to už stačí.


Snažte se věřit tomu, že vše se děje z nějakého důvodu - pokud se v něčem cyklíme (něco nepříjemného se nám opakuje), děláme nějakou chybu, kterou jsme ještě nepochopili. Na kterou se máme zaměřit, změnit ji a díky tomu se pak posuneme dál. Povznese nás to a začneme více chápat, jak život funguje, a že všechno je jakousi lekcí pro náš rozvoj, pochopení a získání zkušenosti. Smysl té zkušenosti nám nejprve bude unikat, ale časem se odkryje a my uvěříme, že nic není náhoda, a že jsme součástí něčeho velkého. A to je počátek transformace :)


Přeji každé duši krásnou cestu plnou poznání a nadhledu...



S láskou,

Aleera






---

zdroj fotografie: pixabay.com

Comments


bottom of page