Říká se, že důležitá je cesta, a ne cíl. Ale co když právě bez cíle naše cesta ztrácí smysl? Bez cíle se jen tak potulujeme životem, předáváme otěže svého osudu do rukou druhých – rodičů, šéfů, společnosti – a sami sobě se ztrácíme.
Ale odkud se bere ten pocit bezcílnosti, bloudění, někdy až marnosti? Protože pravdou je, že cíle máme všichni a pořád. Plníme je totiž od chvíle, kdy jsme udělali první krok. Nejprve to byla přání rodičů, potom školní požadavky, nakonec pracovní plány šéfa či očekávání partnera...
Tyto cíle k nám ale přicházejí zvenčí, většinou doplněny o motivaci ve formě odměny, uznání nebo alespoň přijetí. A tak (v touze po odměně) postupně zapomínáme na své vlastní cíle – na to, co skutečně chceme my sami...
Jaký je ale "můj cíl"? Co vlastně chci?
Takto se sami sebe většinou ptáme, když bilancujeme nad tím, kam jsme došli. A pokud cítíme, že nám život protéká mezi prsty, a že spíše přežíváme než žijeme, tak s mírnou závistí a záští sledujeme ty, kteří jako by zářili štěstím, tak si v té chvíli většinou řekneme: "Chci to taky." Chci lepší (šťastnější) život.
A právě v ten okamžik nás čeká rozhodnutí, které může vše změnit. Jsme totiž na rozcestí, které ukazuje jen dvě možnosti:
Smíříme se s tím, že štěstí není pro nás. Protože kdyby bylo, už bychom ho přece měli. Pokračujeme tedy ve stejném kolotoči, plníme cíle, které nám zadává okolí, a potlačujeme vlastní touhy.
A nebo – rozhodneme se, že to zkusíme. Že zkusíme svůj život změnit. A vkročíme do neznáma, protože ta změna znamená, že něco musíme dělat jinak, ale nevíme co. Je to v nás? Nebo v okolnostech? Stačí změnit práci nebo máme vyhledat terapeuta? Rozvést se? Počít další děti? Adoptovat slona v Africe..?
V momentě, kdy si zvolíme změnu a kráčíme po cestě zvané „nový život“ vytahujeme vše, co jsme se naučili. Hledáme, kdo by nám dal cíl. Kdo by nám řekl, co máme dělat… A protože tápeme, znovu a znovu hledáme někoho, kdo by nám ukázal směr. A tak se – paradoxně – znovu ocitáme tam, kde jsme začali: v nešťastném životě, ve kterém čekáme, že náš cíl určí někdo jiný (že nám někdo řekne, co přesně máme dělat).
Dokud nám ale nedojde, že na té cestě změny nemáme hledat někoho, kdo nám určí cíl, ale že se máme ponořit do sebe a zjistit, kdo vlastně jsme, budeme stále kráčet v kruhu marnosti, sebelítosti nebo různých křivd.
Ta pravá změna totiž začíná jinak.
Musíme se přestat dívat ven a obrátit pozornost dovnitř. Místo otázky Co mám dělat? se začít ptát: Co vlastně chci? Kdo jsem? (a otázku "co mám dělat?" si zodpovědět až potom).
Jak ale poznáme, co chceme, když nevíme, kdo jsme,
když nerozumíme svým myšlenkách ani emocím?
Když nám myšlenky šeptají, že něco nedokážeme
a emoce nám rozleptávají srdce pochybnostmi?
A tady přichází první skutečný milník.
Začneme si pokládat otázky a hledat odpovědi v sobě. Začneme přemýšlet a vyhodnocovat své chování, své prostředí, i své pocity. Začneme hledat pojítko a vysvětlení v tom, jak se cítíme, a jaký je náš život. A tento krok je obrovský, protože znamená, že přebíráme zodpovědnost za svůj život. Přestáváme totiž čekat na vedení zvenčí a začínáme se opírat o své vlastní vnitřní vedení.
A jakmile (časem) pochopíme, kdo jsme a co chceme, začínáme si také uvědomovat, proč naše touhy zatím zůstávají nenaplněné. Učíme se, jak je dosáhnout, i jak si je udržet (=zjistíme, "co máme dělat"). Proto je cesta sebepoznání náročná, ale zároveň velmi krásná... je to cesta zodpovědnosti, sebereflexe, ale i obrovské lásky. Lásky k sobě.
Ta láska k nám samotným v nás sice vždycky byla, jen jsme ji nevnímali. Soustředěni na vnější cíle jsme svůj vlastní cit utlumili. Ale jakmile si začneme dávat pozornost, jakmile začneme vnímat, že na nás záleží, je to jakoby se naše srdce probudilo. Najednou totiž slyšíme jeho jemné šeptání. Slyšíme, že jsme dostateční, schopní a hodni toho nejlepšího. A právě v tom okamžiku přestáváme jen přežívat a začínáme svůj život skutečně prožívat.
S láskou,
Aleera
---
Tápete v životě a hledáte směr ke změně k lepšímu? Podívejte se na nabídku v rozcestníku, možná je tam některá vytvořena právě pro Vás ♡: www.aleera.eu/ROZCESTNIK