LEXIKON DUŠE
- naše srdce je to nejcennější, naučme se mu naslouchat...
☆ pro každého, kdo chce být šťastný ☆
Vítejte v Lexikonu,
připravte si čaj nebo kávu a dovolte mi, abych vás provedla tajemstvím vaší duše...
Zavedu vás na cestu, na které můžete najít vysvětlení, proč jste smutní, nešťastní, nebo se nedokážete rozhodovat. Můžete zjistit, proč propadáte pocitům beznaděje a nebo, odkud se bere touha se sebou pořád něco dělat.
Ukážu vám, jak se zorientovat ve svých emocích, udělat si pořádek ve své mysli, a kde všude se mohou skrývat odpovědi, a jak je číst. Budete vědět, kudy se vydat, abyste našli řešení na situaci, která vás trápí. Protože..
Každý má právo být šťastný.
A dnešní svět potřebuje více šťastných lidí ♡.
Štěstí není pro vyvolené. Pro šťastný život se není nutné narodit do života s výhodami. I když je to beze sporu lehčí a příjemnější cesta. Ale je to tak, jak to je. Pocházíme z různých poměrů, máme rozdílné zkušenosti, ale nic z toho nám nemusí bránit, abychom byli šťastní. To my si vybíráme, zda je náš původ příležitost nebo překážka (a stejně tak i naše zkušenosti, které nám kříží cestu života).
A i když nemáte momentálně život takový, jaký byste si přáli, existuje k němu cesta. Jen je potřeba umět si správně vybrat. Vidím to totiž stále kolem sebe. Vidím, jak si lidé neustále vybírají a jejich volby jsou opakem toho, co skutečně chtějí. Ale vidím také ty, co v sobě mají soulad, a žijí tak, jak chtějí a jsou šťastní... Je to náhoda? Ne, je to proces. Je to cesta. A někdo tu cestu žije automaticky, jiný k ní musí dozrát... A pokud je váš život v rozporu s tím, jaký ho chcete mít, máte dvě možnosti - snažit se změnit vnější svět a nebo hledat příčiny ve svém nitru. Na to, jak změnit svět kolem sebe, je hodně návodů a pravidel. A na naše nitro jen hodně neuchopitelných teorií, které některým fungují a jiným vůbec. A to mě před lety přivedlo k otázce: "proč se sami v sobě nevyznáme?".
Žijeme v zajímavé době. To, co znali naši předkové, jsme zapomněli. Odpojili jsme se od přírody a místo toho abychom s ní byli v souladu, snažíme se ji ovládat. A stejně tak se stavíme i ke svému životu, vztahům a jiným lidem. Místo o soulad se snažíme ovládat. Myslíme si, jak rozumíme okolí i druhým a přitom nerozumíme ani sami sobě. Jsme sice experti na kdejaké blbosti a naše domácnosti jsou plné různých vybavení, ke kterému existují několikastránkové manuály, ale co my? Nebo snad máte manuál k sobě? Vyznáte se v sobě? Svých pocitech, myšlenkách, chování...? Nebo vycházíte jen z toho, co jste se naučili ve škole či na nějakém sebe-poznávacím rychlokurzu, kde se rozebraly čakry a jejich harmonizace? A stačí vám to? Máte krásný život? Plníte si své sny? Nebo o nich dál jen sníte? A víte, kde hledat odpovědi?
Znáte odpovědi na svá "proč?"?
Dnešní svět je zmatený, hodnoty překroucené, rovnováha vychýlená... Pořád jsme nuceni si vybírat to nebo tamto. I když uvnitř chceme obojí. Kdo v sobě nemá jasno, pendluje mezi duchovním světem a materiálním. Jakmile si vybere jednu možnost, druhou popírá. Pak po ní zatouží, a tak přebíhá z duchovního do materiálního světa, sem a tam. Hledá v tom rovnováhu. A rovnováha nikde. Vyčerpávající běh. A nekonečný. Běháte po houpačce. A to z jednoho jejího konce na druhý, takže nemáte žádnou stabilitu, jen časté a vyčerpávající pády... A když padáme (a nevíme proč), časem nás to unaví, a tak se vrátíme tam, kde to známe, do života, který sice nechceme, ale nevidíme jinou "stabilní" možnost.
Vzdát život a začít přežívat ale není šťastný život. A snaha neustále přebíhat z jedné polarity do druhé také ne. Proto si zkuste dovolit mít obojí - žít duchovně i materiálně. A to je cílem mé práce. Ukázat vám, jak tyto dva světy propojit. Jak začít. Pochopit příčiny toho, proč vám to nejde. Kde hledat odpovědi. Jak s nimi dál pracovat. Jak je aplikovat ve svém životě. A jak proměnit svůj život v tu nejlepší verzi, jakou si dovedete představit.
Je to totiž jako s tím příběhem - když je někdo hladový, nedávejte mu rybu, ale naučte ho rybařit. Dnešní kurzy vám převážně dávají rybu. Nasytí vás, udělají vám dobře na srdíčku, ale časem ten dobrý pocit vyprchá a vy potřebujete další dávku. Pro šťastný život nepotřebujete rybu (produkt), ale potřebujete se naučit rybařit (pochopit proces, kterým si rybu chytíte sami). Je to sice delší proces, trochu náročnější, ale když víte, co máte dělat a jak, půjde vám to samo.
A jak začít? Nejprve si přečtěte celou tuto stránku. Budete mít všechny úvodní informace, které se Lexikonu týkají. A pokud ucítíte, že je to to, co hledáte, na konci naleznete možnosti, jak se dostat k podrobnějšímu obsahu Lexikonu.
Dopřejte si na to klid a přeji vám příjemné vstupní studium ♡.
Existují 3 fáze vývoje duše,
které vysvětlují důvody, proč se nám dějí některé situace,
a jak dané situace řešit (pokud je řešit chceme).
Jsou 2 příčiny,
proč se nám nedaří své problémy efektivně řešit.
Ovládají nás dvě touhy,
které nám ničí život, pokud nejsou v harmonii.
Naše touhy, vývoj duše i recept na (ne)šťastný život:
Dvě touhy, které v sobě máme, a které se celý život snažíme naplnit.
Jaký je rozdíl mezi tím, když něco manifestujeme, nebo když si to do života přitahujeme? A jak s tím souvisí fáze duše a její vývoj?
Jak vzniká náš život? Odkud se berou naše reakce? A jak změnit to, co se nám nelíbí?
...a také, proč se nám nedaří změna, proč Lexikon vznikl, a jaké nabízí možnosti, pokud zjistíte, že je tato cesta tou, které se chcete věnovat ⭣.
Náš život ovládají dvě touhy
HOJNOST (mít hodně peněz): peníze... buď nás zužuje jejich nedostatek, nebo nás povyšuje jejich množství. Věříme, že hojnost znamená hodně peněz, a také že jejich množství určuje nejen naši hodnotu, ale i to, jak nás vidí okolí. Hojnost je ale mnohem hlubší a obsáhlejší téma, a i když jsou peníze důležité, nejsou nejdůležitější. Neměli bychom ale roli peněz v našich životech podceňovat, přeceňovat nebo ignorovat. Protože právě peníze nám mohou pomoci - nikoliv k tomu být lepší/horší verzí sebe sama, ale odhalit to, čemu věříme, že nám dodává sebe-hodnotu.
LÁSKA (mít dokonalé vztahy): vztahy... věříme, že je to něco, co definuje naši hodnotu v oblasti lásky. Proto potřebujeme někoho mít, někoho, kdo nás má rád. A tak jsme tuto touhu postavili nad lásku k sobě. Když se ale nemáme rádi, potřebujeme lásku odjinud, protože láska je hnacím motorem našeho života. Pokud ji tedy v sobě nemáme, prožíváme její nedostatek, a ten se projevuje skrze dva extrémy - obětavost & pýcha. Buď si totiž nevěříme a chováme se jako oběti, abychom získali trochu lásky; nebo si věříme až moc a s druhými manipulujeme, abychom si lásku ochránili. Výsledkem této snahy je, že neumíme s láskou pracovat, zaměňujeme ji se sobectvím, romantickou láskou a závislostí na druhých. Snažíme se zaplnit své srdce, které je ve skutečnosti stále prázdné a smutné. Protože nemáme rádi sami sebe.
V obou případech - touze po hojnost i lásce - platí, že abychom mohli tyto touhy naplnit, musíme je probudit nejprve v sobě (proto se mluví o probuzení v souvislosti s duchovnem). A být probuzený v tomto směru znamená: Mít se rád, vnímat svou sebehodnotu a chtít pro sebe to nejlepší. Což by mělo být pro každého z nás přirozené, proč to tedy neumíme? Proč se bojíme mít sami sebe rádi a chtít pro sebe to nejlepší..? A co je vlastně to nejlepší? To je ten úkol, který máme každý jiný... najít tu svou definici štěstí. Proto je někdo šťastný na samotě u lesa, zatímco jiný v postu ředitele nadnárodní firmy. Místo hledání své cesty ale rádi hodnotíme volby druhých, abychom se nemuseli zabývat sami sebou. A také rádi kopírujeme druhé, abychom nemuseli hledat to svoje. Ta individuální cesta je totiž trnitá, neznámá a možná ztratíme všechno, co jsme vybudovali. A to je těžké rozhodnutí a velké riziko, do kterého dokážeme jít jen tehdy, je-li hlas naší duše dostatečně hlasitý nebo naše srdce rozlámané na kusy - teprve v ten okamžik si dokážeme přiznat, co doopravdy chceme, i navzdory tomu, co říkají druzí... Do té doby ale hledáme naplnění svých tužeb tak, jak to známe. Hledáme lásku skrze partnerství a hojnost skrze peníze. Hledáme venku, popíráme své pocity, nevěříme si a čekáme, jak nás bude milovat a hodnotit okolí... A proto saháme po kurzech slibující zázraky, zkratky a luxus bez námahy. Bojíme se, celý život totiž slyšíme, že dát sebe na první místo je sobecké. A my nechceme být sobečtí, chceme být dobří, milující a milovaní. Ale přesto to štěstí necítíme, snažíme se, ale ono nikde. A tak saháme po pomoci - chodíme na kurzy, semináře, hltáme knihy, které slibují nirvánu a blaho, ale tu skutečnou práci na sobě odmítáme udělat. Je to jako kdybychom se dívali na svou zpustošenou zahradu a čekali, až někdo sám od sebe přijde a začne ji zachraňovat, nebo se budeme divit, proč naše zahrada není plná života a radosti, když víme vše o péči i pěstování květin, stromů a různých plodin... ale vědět nestačí. Vědět je důležité, abychom pochopili, co máme UDĚLAT.
To vysvětluje i fakt, že i když existuje už dost kurzů, jak si přivolat lásku nebo hojnost (a kurzy vedou osobnosti, kterým se povedlo onu lásku nebo hojnost prožívat), ono to stále nějak nefunguje (a pokud ano, tak jen na chvíli). Ale proč? Protože stále věříme, že naše štěstí je závislé na rozhodnutí druhých. Na tom, co dělají druzí. Jak nás ohodnotí. Zda nás budou milovat, obdivovat, následovat, přijímat... A k tomu jsou pak doplňující důvody, kdy věříme, že když chceme lásku, musíme odmítnout peníze; nebo když chceme peníze, není čas na lásku. A to není všechno, ještě tu máme svá hluboká přesvědčení, naše malé pravdy, které určují, čemu doopravdy věříme (o sobě, o životě), a co si myslíme, že chceme (protože to vidíme u druhých, nebo nás o tom někdo přesvědčil). Zmatené, viďte? Proto se většinou sami v sobě nevyznáme. A když natrefíme na nějaký "zaručený návod" většinou je to jen útržek z něčího života, který nám dává logicky smysl, ale buď ho neumíme správně aplikovat do svého života, nebo to není návod pro nás...
Když ale svým pocitům nerozumíme, neumíme je správně vysvětlit. A když neumíme vysvětlit (pochopit) své touhy, nevíme, co se s námi děje, a proč reagujeme tak, jak reagujeme. Někdy hledáme a ptáme se, jindy se tomu odevzdáme a necháme se řídit tím, čemu věříme, že je pro nás nejlepší. A celé se to komplikuje v momentě, kdy začneme spoléhat na rady a názory druhých. Upínáme se na pak pouze na rady zvenčí nebo na svou vlastní interpretaci, která se nám nejvíce zamlouvá. Popíráme svou intuici i to, pokud vnímáme, že je to jinak, než jak nám tvrdí druzí. A ve snaze sami sebe najít se od sebe ještě více vzdálíme... Protože k sobě nejsme upřímní. A proto si neuvědomujeme skutečný důvod, proč danou touhu máme. Protože i když máme všichni tyto dvě touhy, každého z nás k nim vedou jiné příčiny (získané výchovou, zděděné skrze tělo, ovlivněné plánem duše, získané skrze postupně nasbírané zkušenosti). Nestačí jen říct, chci mít víc peněz, protože jich mám málo. Nebo chtít partnera, abychom nebyli sami. Ta příčina našich tužeb je ještě více za touto potřebou. Za potřebou být bohatý nebo nebýt sám.
Ale jak to rozklíčovat? Je touha mít peníze skrytou touhou po luxusu? Nebo si chci něco dokázat? Nebo se srovnávám s ostatními? Nebo je to otázka přežití? Rozmazlenosti? Životního stylu? A je to špatně, když chci prostě víc? A co láska? Proč se bojíme být sami? Proč nám tolik záleží na tom, aby nás někdo měl rád?
Původy všech našich nezdarů jsou uloženy v našich emocích, naší mysli a v těle. Na základě toho něco cítíme, něco si myslíme a nějak se chováme. A tato výbava způsobuje, že v životě máme nebo nemáme to, po čem toužíme. Z toho plyne - pokud hledáme odpovědi jen v emocích nebo mysli, uniknou nám ty, které se ukrývají v těle, proto je důležité respektovat všechny 3 roviny naší osobnosti a nikoliv jen jednu. Je jedno, kterou částí začnete, ale nezapomínejte, že nejste jen tělo, duše nebo ego. Jste spojením všech těchto tří rovin, toto spojení tvoří totiž vaši jedinečnou osobnost.
Pokud neznáte skutečný důvod svého problému nebo své touhy, a nahlížíte-li na kurzy nebo semináře jako na spasení, které vás zachrání, pak se všechny tyto nápovědy a pomoci stávají pouhou náplastí na vaši bolest nebo nespokojenost. Pokud vám ale v životě něco nefunguje, nepotřebujete náplast. Ale dezinfekci. Potřebujete se zbavit všeho, co vám brání mít to, co chcete. A zbavíte se toho jedině tak, že z nedělání a pouhého naslouchání druhým přejdete do akce a použijete to, co jste se naučili, jako nástroj který z vaše života odstraní vše, co nechcete a umocní vše, co si přejete prožívat.
Jakmile se odpojíte od všeho, co vás tolik ovládá, zaslechnete hlas svého srdce.
Ten hlas je tím, co všichni potřebujeme, když se v tomto životě ztrácíme... Bez tohoto hlasu se cítíme opuštěně, sami a bezmocně. Jsme jako loď bez kapitána, nebo stín bez svého zdroje. A bloudíme a hledáme, ke komu se připojit, abychom cítili sami sebe skrze někoho jiného...
Objevte sami sebe skrze napojení na hlas svého srdce.
A hledání tohoto napojení to je sebepoznání ♡.
SEBEPOZNÁNÍ je proces, který nás učí vlastní sebelásce i sebehodnotě. Je to ale cesta, kterou neprojdeme přes noc, není to ani jako výherní tiket, který si koupíte a hotovo. Je to práce, která trvá u každého jinak dlouho, ale trvá. A dokud v nás není odhodlání na sobě pracovat, tak budeme stále hledat zkratky a instantní kurzy s příslibem štěstí aniž bychom museli cokoliv dělat. Pokud ale nejste šťastní (a chcete být), musíte tou cestou projít. Nikdo ji za vás neprojde ani nevyřeší, ale jsou lidé, kteří vám skrze své zkušenosti mohou nabídnout vysvětlení, oporu nebo pomocnou ruku. Chápu, jak je těžké v dnešní době plné marnivosti a pýchy najít pomoc, která vás nezavede do dluhů, depresí nebo hlubokých traumat. Proto si zkuste vždy sami sobě upřímně odpovědět - jsem dost silný na samostudium (knihy, kurzy...) nebo potřebuji individuální pomoc, která se opírá o lékařské zkušenosti? Není ostudou, pokud potřebujete pomoc. Vždy ale jděte cestou důvěry, nikoliv rychlých zázraků. A určitě ne dluhů(!).
Cesta důvěry vám pomůže sami sobě lépe naslouchat, uvolnit se, nebýt neustále ve střehu (kdo vám bude co vnucovat) a tím začnete lépe důvěřovat i sobě. A v takovém okamžiku, kdy ucítíte důvěru - můžete nastoupit i na cestu samostudia. Protože budete cítit, co si z daných rad vezmete pro sebe, a co přeskočíte. Každý máme svou individuální cestu, a každý máme svou subjektivní pravdu. Nikdy to není o tom následovat doslova vše, co vám říká někdo jiný - i kdyby zářil štěstím na tisíc kilometrů... jeho štěstí je jeho, a vy si jen musíte najít to své...
Recept na lepší život
Pokud chcete jiný (lepší) život, je potřeba znát odpověď na otázku:
Představte si, že vaříte svůj život. Máte kotlík a do něj z vesela házíte různé ingredience. Třeba tyto: smutek, zoufalství, strach ze samoty, nedostatek sebelásky, špatná rozhodnutí...
Možná si říkáte, kdo by si takový život uvařil? Když se rozhlédnu kolem sebe, tak mám pocit, že skoro každý... I já jsem to tak měla. Chodila jsem do práce, která mě nebavila (ale byla dobře placená) a měla jsem manžela, se kterým jsem nebyla šťastná (ale nebyla jsem sama). Cítila jsem se méněcenná, ošklivá a bezcenná. Má rozhodnutí i pocity řídilo to, co bylo v kotlíku. Ty ingredience jsem si tam naházela automaticky a průběžně, podle toho, jak jsem rostla, a jaké jsem sbírala zkušenosti. Plus to, co jsem zdědila, nebo co mi tam hodili ostatní.
Pak jsem zjistila, že abych změnila svůj život, musím ten kotlík vylít (jako zkaženou polévku) a začít znovu. A také musím hlídat, kdo k němu má přístup.
Začít znovu... to se lehce poradí, ale pravdou je, že jsem měla strach - co/koho všechno ztratím? A bude to bolet? A jak se to dělá? A co mám dělat potom? A co když se to zase nepovede? Co když prostě já zrovna neumím "dobře vařit"? Nakonec jsem ale ten kotlík vylila, už totiž nebylo kam dál couvat, a na co se vymlouvat. Už byla jen touha být šťastná.
Tak jsem začala od začátku, pomalu, ale s rozhodnutím, že vím, co tam chci mít: mám se ráda, mám své hranice, umím říct ANO stejně rozhodně jako NE, chci krásný vztah, ale nechci závazky (děti, manželství), ráda cestuji... a pokračovala jsem - vědomě a jen já! A na závěr jsem to doplnila: líbí se mi luxusní kabelky :). A zázraky se začaly dít... některé rychle, jiné vyžadovaly čas. Ale to, co jsem tam hodila se začalo zhmotňovat. Začala se probouzet láska ke mně, díky tomu se mi také upevnily hranice, rozpoznala jsem intuici od pochyb nebo domněnek a začala jsem si užívat materiální dary (bez výčitek). Rozhodla jsem se totiž, že chci prožívat a poznávat obojí - materiální i duchovní svět.
K tomu, abych spojila oba tyto dva světy, jsem potřebovala najít rovnováhu mezi materiálnem a duchovnem. A moje cesta k této rovnováze začala tím, že jsem nejprve přestala odmítat to, že buď musím odříkat jednu nebo druhou stranu. Začala jsem je obě přijímat - přestala jsem popírat to, co cítím (přestala jsem tlumit radost z luxusní kabelky, nebo popírat svou komunikaci se stromy...). Během hledání této rovnováhy jsem ale zároveň prošla i oběma extrémy (chvíli jsem byla příliš duchovní, pak naopak těžce materiální). Ale pochopila jsem, že pro nalezení rovnováhy to bylo potřeba. A to, co mi nejvíce pomohlo, abych se při tomto hledání neztratila a nedovolila, aby mě to strhlo nebo příliš pohltilo, byla sebereflexe - neustála sebekontrola a hodnocení mého chování a mých pocitů + připomínka toho, proč to celé dělám - abych byla šťastná. To mi pomohlo také k tomu, aby mé sebehodnocení nebylo kritické, ale objektivní. Často jsem o svých pocitech (a dělám to stále) mluvila s těmi, ke komu cítím nejhlubší důvěru. Nadhled druhých lidí, co vás neodsuzují a nekritizují je totiž velmi obohacující, léčivý a plný nepostradatelné opory.
A taková byla (a je) moje cesta; skrze sebehodnocení, s oporou a především s vírou ve svou cestu a v sebe. Díky tomu jsem mohla dojít do bodu, kde jsem si dovolila vystoupit z obou světů, stoupnout si do pomyslného středu (vnitřní rovnováha) a vybírat si, co chci prožívat. A nemusíte mít stejnou volbu jako já, abyste měli šťastný život. Můžete si vybrat rovnováhu v materiálním nebo duchovním světě. Důležité je následovat svůj vnitřní pocit- kam vás táhne? A proč to tak cítíte? Je to touha duše nebo je za tím něco jiného (nějaká potřeba)? A pokud nevíte, tak i to je v pořádku, stačí jen začít hledat. Skrze tu sebepoznávací cestu. Protože každý má právo vybrat si svou rovnováhu, svou stranu a já si zvolila vybírat z obou možností.
Můj současný život vypadá už několik let takto: Mám skvělého muže, krásnou sbírku luxusních kabelek, nemusím chodit do práce, jsem časově flexibilní pro to, co je pro mě důležité - péče o sebe, domov a naše psí lásky a tvoření Lexikonu. Někdy cestujeme často, jindy jsme raději doma. Podle nálady, podle chuti, podle pocitů. Mám všechno, co chci. A někdy toho chci hodně, jindy nic. Vnímám své pocity, následuji hlas svého srdce, a i když narážím na nepochopení nebo ťukání na čelo, vnímám barvy života každý den. Uvědomuji si váhu každého slova i činu, nemusím se tak neustále kontrolovat a ohlížet, zda za rohem není smůla nebo špatná zkušenost. Někdy se ráda projdu po obchodech a něco pěkného si koupím, jindy zase jdu do lesa a objímám stromy. Někdy si při úplňku povídám sama se sebou, jindy strávím den u pěkného filmu, seriálu... Prostě tak, jak chci, ne tak, jak si druzí myslí, že bych měla... Našla jsem svou definici štěstí a hlavní ingrediencí je pro mě klid, prohlubovat poznání o mé duši a životě, mít kolem sebe moudré lidi a vnímat vděčnost za každý nádech a okamžik, který tady mám...
Mám někdy blbý den? Ztratím někdy rovnováhu? Ano. Jsem totiž stále lidská bytost a ne éterická víla:). Ale věřím si. Věřím, že dokážu ustát každou situaci. Vnímám zodpovědnost za každé své rozhodnutí a vidím různé možnosti. Cítím se jako královna svého života a žiji se svým králem, a máme své království. A takový život bych přála každému. Jakmile jste totiž šťastní, cítíte, jak vaše srdce plane touhou, aby byl šťastný každý. To štěstí, o kterém píšu, ale není takové to rozjařené, kdy skáčete, tancujete a hlasitě se smějete. To štěstí, které vychází z našeho nitra je naoko klidné, ale uvnitř prožíváte blaho, vděčnost, pokoru i soucit. Ale zároveň máte dost jasnou mysl na to, abyste vytyčili hranice, když s něčím nesouhlasíte nebo se vám něco nelíbí. Je to tedy stav, kdy máte sami sebe pod kontrolou, nenecháte se ovládat nikým jiným, než jste vy sami. Jste uvnitř klidní, a když náhodou ten klid ztratíte (protože to se prostě stává), víte, jak se do toho stavu své vnitřní rovnováhy dostat zpět.
Aby nastala změna, je důležité se nejdříve rozhodnout:
Chci být čarodějem svého života a vařit si šťastně nad kotlíkem svůj život plný těch nejlepších ingrediencí?
A nebo ještě ne..?
Pokud ano, pak vstoupíte do nejistoty. Na začátku totiž nikdo neví, co dělat nebo co změnit. To je také důvod, proč většina lidí zůstavá tam, kde to zná (i když není šťastná). Ale každý nějak začínal, každý hledal odpovědi na své otázky, každý byl někdy zmatený. A každý to chtěl někdy vzdát... Proto jsem dala dohromady různé průvodce, články i ebooky, ve kterých získáte oporu i maximum odpovědí, které vám dokážu poskytnout. Abyste věděli, co se s vámi děje, a proč tomu tak je. Abyste si mohli vybrat, co z toho použijete pro své sebepoznání, a co ne. Poskládáte si vlastní cestu, vytvoříte si vlastní recept. Bezpečně a s vlastním citem. A díky tomu se vám začnou odkrývám hlubší důvody toho, proč se vám život děje tak, jak se děje (a co z toho můžeme ovlivnit - a jak, a k čemu je potřeba se zodpovědně postavit - a jak).
2 důvody, proč se nedaří dlouhodobé změny
Pokud nejste plně spokojeni se svým životem,
toužíte po změně, ale stojíte na místě, nebo máte pocit,
že se motáte v kruhu...
Jestli se ráno budíte a nejste šťastní a v noci usínáte s přáním,
aby zítřek byl lepší...
...je to ze dvou možných důvodů:
1. nevíte, JAK
udělat tu změnu,
po které toužíte
(neznáte vhodné nástroje a nebo nevíte, jak je správně použít)
2. nevíte, PROČ
to nejde,
i když následujete osvědčené rady
(nevíte, že každá fáze vývoje vaší duše si žádá jiný přístup)
...na oba důvody naleznete v Lexikonu odpověď .
Jakmile totiž víte odpovědi na "JAK?" i "PROČ?" změny půjdou snadněji a rychleji.
Proč Lexikon vznikl?
Dnešní svět je přehlcen duchovnem, osobním rozvojem, spiritualitou, výklady z karet, vhledy do minulých životů, transformací, manifestací, vesmírem, hojností... a přesto se změny nekonají, nebo velmi, velmi pomalu a pouze občas. Důvodem není to, že by dané techniky nefungovaly. Důvodem je to, že buď jsou pouhou náplastí a neřeší skutečnou podstatu vaší situace, nebo nejsou předány správně, nebo to není technika pro vás, nebo tomu nerozumíte tak, jak by bylo potřeba. Navíc se v dnešní době topíme v marnivosti a společenských dogmatech, jsme líní a předpokládáme, že naše problémy vyřeší někdo jiný (nebo sami sebe přesvědčujeme, že za ně může někdo jiný). Můj problém je ale jenom můj. Nikdo jiný ho nemůže vyřešit. A je jedno, kolik peněz zato zaplatíme. Druzí nám mohou pouze poradit (nebo nám dočasně zlepšit situaci).
Jakmile ke svému životu přistoupíte zodpovědně a začnete hledat, co je pro vás nejlepší cesta, a uděláte své vlastní kroky, začnete se měnit. Pomalu, ale trvale. To neznámé, co začnete odhalovat, se pro vás stane jakousi stezkou odvahy, kde sami překonáváte nastrčené strašáky, abyste došli spokojeně do cíle. A čím dál dojdete, tím víc v lehkosti budete situace řešit. A aby se tak stalo, tak prvním krokem je, poznat své strašáky. Mohou to být skrytá přesvědčení, která jsme nasbírali, zdědili nebo se naučili vlivem svých zkušeností. Mohou to být naše vlastnosti, které jsme potlačili a uvěřili, že nejsme dost dobří. Může to být strach udělat nějaký krok, nebo strach z vlastní intuice, která nás vede proti proudu. Ale bez poznání svých strašáků (příčin) není možná změna. Bylo by to jako řídit auto a neznat silniční pravidla. Nemůžete pak říct "já za to nemůžu, tohle pravidlo neznám". Je naší volbou, zda přistoupíme k životu zodpovědně. Nebo můžeme jen čekat, co se stane, čelit (opakovaně a vyčerpaně) následkům a nazývat se pak hrdiny. Pravý hrdina je ale ten, kdo si svůj život drží ve svých rukách, dokáže se chovat s úctou, respektem a láskou. A láska je v tomto pojetí myšlena jako ta vesmírná síla, která dokáže léčit, tvořit a odpouštět.
Pokud ale chcete změnu, tak jako zodpovědný řidič svého života se musíte naučit: jak funguje auto, jak se má chovat řidič (a proč), jaká jsou silniční pravidla a hlavně - kam chcete jet?
Lexikon duše je sbírka průvodců
pro každého, kdo chce změnit svůj život
(ale netuší, jak na to).
Každý, kdo chce změnit svůj život a zajímá se o vnitřní (osobní) rozvoj, najde v Lexikonu vodítko. Každý, kdo nečeká, až se situace sama zlepší, v něm najde odpovědi. Protože svět potřebuje více šťastných lidí a já věřím, že štěstí je pro každého - a pokud ho necítíte, potřebujete něco udělat, abyste ho mohli prožívat. Ale co? Odpověď naleznete ve svém srdci, a skrze Lexikon nabízím možnosti, jak vás do vašeho srdce dovést.
Lexikon obsahuje spirituální teorii, zkušenosti, a také psychologická doporučení...
Lexikon není pouze o duchovním čtení. Neobsahuje převzatá moudra bez vysvětlení, ani to není nátlak "kdo se neprobudil do teď,," nebo "teď je ta doba, kdy...". V našem vnitřním vývoji neexistuje žádný nátlak. Jediné, co existuje, je naše volba, chci žít nebo přežívat?
Jediné, na čem záleží - jste šťastní?
Protože vaše štěstí je váš kompas!
Pokud nejste šťastní, pak je důležité vědět, čím si blokujete své štěstí? A co pro vás znamená "být šťastný"? A blokujete si to na duchovní úrovni nebo fyzické? A kdy se to vzájemně prolíná, a kdy to lze oddělit a řešit zvlášť? A kam se vlastně chcete posunout, když se pustíte do změn ve svém životě? A chcete se vůbec posouvat nebo jen toužíte mít se prostě jen dobře?
Hodně otázek koluje myslí každého z nás... A stejně tolik odpovědí se nabízí na každém kroku. Často to pomáhá jen k tomu, aby byl člověk ještě více zmatený a nikoliv aby se sám v sobě lépe vyznal... Proto Lexikon vysvětluje souhrn toho všeho: jak pracuje mysl, jak fungují emoce, jak se tvoří vzorce chování, i co je magie, duše, ego... Propojuji totiž ezoteriku (duchovno), selský rozum, materialismus a opírám se o ze znalostí medicíny nebo psychologie.
Když jsem totiž začala naslouchat svému nitru, chtěla jsem pomoci druhých skrze sdílení své cesty. Hledala jsem proto způsob, jak ze své subjektivní zkušenosti udělat něco objektivního. Jak ale spojit to, co cítím, s hlubšími vědomosti? Odpovědí bylo najít vhodné studium. Hledala jsem proto program (školu), kde bych doplnila mé otázky z oblasti psychologie, lidského chování a základní principy toho, co se děje v těle, když zažíváme štěstí nebo smutek či stres (protože naše bloky, automatické chování, různé generační strachy - to vše se ukládá v těle). Nechtěla jsem ale víkendové kurzy o intuici nebo vzorcích chování (které mnohdy provádí někdo na základě přečtení jedné knihy). Zároveň mě české školství dost odrazovalo (forma biflování mě nenaplňuje a roky strávené u knih, které pak hned zapomenu, také ne). Nevzdala jsem to a nakonec jsem našla online studium na Harvardu. Program zaměřen na tzv. pozitivní psychologii, doplněn o spoustu zajímavých přednášek lékařů, psychiatrů, psychologů i filozofů. Měla jsem možnost být součástí diskuzí na téma - co nás činí šťastnými a proč? Učila jsem se z vědeckých výzkumů, proč propadáme závislosti na sociálních sítích, jak odpouštět, co je v životě nejdůležitější... a to vše jsem mohla doplnit do svého vnímání života tak, aby to dávalo smysl, logiku a pomohlo to i těm, kteří se rozhodli nejít duchovní cestou.
Pochopíte, proč:
- dokud člověk nemá stabilní psychiku, je těžké, aby se rozvinul duchovně;
- pro šťastný život není důležité hledat osvícení, ale vnitřní rovnováhu;
- je jedno, zda žijeme duchovně nebo materiálně, právo a možnost být šťastný má každý
V Lexikonu také podrobněji vysvětluji, proč není vhodné, aby se duchovní hledač automaticky pouštěl do léčení traumat a různých psychických poruch (inspirovat, pomáhat sdílením nebo poradit je něco jiného než léčit, rozkrývat a vynášet na světlo něco, s čím neumíme u druhých pracovat). I jakou paseku si sami sobě způsobujeme, když neznáme fakta o tom, jak se tvoří myšlenky, jak ovlivňují tělo, jak nás ovlivňují různé energie, a jak sami sebe neustále zaklínáme...
Zjistíte, že všechno souvisí se vším, vše se vzájemně prolíná a je proto důležité tyto souvislosti znát, abychom sami sobě lépe rozuměli.
Protože, jak jsem popsala výše, my nejsme jen tělo, ego nebo duše. Jsme osobnost, která se skládá ze všech těchto částí... A náš život (tak, jak nad životem přemýšlíme) se odvíjí především podle toho, v jaké fázi je naše duše.
naše duše prochází skrze 3 fáze:
1. fáze - ovládají nás materiální touhy
(pudová fáze)
- žijeme v roli oběti, jsme snadno ovlivnitelní
- zaměření na EGO a TĚLO
- zákon přitažlivosti
2. fáze - začíná se probouzet naše srdce
(duchovní fáze)
- cítíme se jako tvůrci, ale stále nás strhává ego
- zaměření na DUŠI a VZTAHY
- zákon zrcadlení
3. fáze - dokážeme spojit duchovní i materiální svět
(manifestační fáze)
- pouštíme ego, jsme plně v souladu s duší
- zaměření na ROVNOVÁHU
- zákon manifestace
Zákon přitažlivosti nebo manifestace?
Tyto 3 fáze se neprojevují lineárně, ale spirálovitě. Znamená to, že se postupně, jak sami sebe poznáváme, ocitáme v situacích, ve kterých se cítíme jako oběti, poté jako tvůrci, chvíli splyneme s duší, a pak opět spadneme do pozice tvůrce nebo i oběti. Vždy je to v závislosti na plánu naší duše (co chce duše prožít a pochopit). Proto jsou tyto výkyvy u každého jiné. Přesto se ale můžeme opřít o společné pilíře, díky kterým si můžeme postavit svůj vlastní život v rovnováze. Lidé se ale zaměřují více na vesmírné zákony, aby si přitáhli do života různé situace, materiální statky a dodali tak hodnotu vlastnímu egu. Tato touha je ale od rovnováhy vede pryč. A jak vidíte z popisu výše, zákon manifestace se naplno projevuje až v momentě, kdy naplno splyneme se svou duší a pouštíme své ego. A to není stav, kterému se lze naučit, to je proces, do kterého můžeme pouze dozrát...
A to je také důvod, proč se nedaří každému splnit si svá přání, i když se zabývá duší a je probuzeným (k probuzení dochází při přechodu z první do druhé fáze).
To,
že se vám občas splní něco, co chcete,
je jen ochutnávka.
Taková jednohubka toho, co dokážete,
když půjdete dál za hlasem svého srdce.
Pokud tedy svou pozornost zaměříme na hledání a vytvoření vlastní rovnováhy, manifestace se v nás rozvine sama. Dokud tak ale není, jsme v roli oběti nebo tvůrce a stále se učíme, jak fungují vesmírné zákony, jak funguje síla myšlenky i jak magnetické jsou emoce. Také je důležité vysvětlit, že pro tvůrce i oběť má zákon manifestace jiná pravidla a funguje jako zákon přitažlivosti. To znamená: manifestace nám automaticky zhmotňuje to, co si přeje naše duše; zákon přitažlivosti je více akční, pro splnění svých přání musíme něco udělat.
Dokud není naše duše plně probuzená a naše ego se nerozpustí, dochází proto k záměnám, kdy se něco stane pro touhu naší duše a jindy se musíme snažit, protože to chce naše ego. Touhy ega ale nejsou špatné, nesnažte se je potlačovat. Pouze zkuste odhalit, kdy si přejete něco z podstaty duše, a kdy z ega a podle toho se to promítne do vaší vnější reality. Někdy nás ego žene do vyčerpání, protože ego nemá hranici a chce stále víc, pro uznání, obdiv a naplnění touhy po lásce a hojnosti.
JAK NAJÍT ROVNOVÁHU?
Není potřeba učit se všechno a vyzkoušet všechny techniky, které duchovní svět nabízí. Ani se nemusíte neustále čistit a harmonizovat, není ani nutné pitvat minulý život nebo prožívat neustále svá traumata. Nic z toho jsem nikdy nedělala. Pokud vás ta cesta skrze minulost volá, pak ji samozřejmě následujte, ale pokud vám někdo tvrdí, že tím musíte projít, pak nemusíte...
Aby se váš život změnil a cítili jste se šťastní, potřebujete změnit úhel své pozornosti - neučit se manifestovat (dívat se kolem sebe), ale poznávat sebe (dívat se do sebe). Protože sebepoznání je cesta, na které se naučíte odkládat to, co už k vám nepatří (pocity, přesvědčení, očekávání i některá přání a touhy). Zjistíte důvody, proč si v srdci nesete něco, co už můžete odložit, aby bylo místo pro všechno to nové a krásné, co život nabízí. Když se ale budete učit manifestovat, vaše nitro se neuzdraví... Nedojdete k souladu s duší, budete jen plnit potřeby svého nevyzrálého ega... (i když i to je pro někoho cesta, kterou si sem přišel prožít).
Každý může mít krásný život, i když není mistrem manifestace (protože jakmile začnete žít život v souladu se svou duší, získáte v životě to, co si přejete). A vůbec nevadí, že tento soulad je doplněn o touhy a potřeby ega. Není cílem zničit v sobě ego, cílem je umět rozpoznat, co chce duše a co ego. A to do doby, dokud naše duše není natolik zralá, aby už ego nepotřebovala... Proto nemusí být člověk osvícený, aby byl šťastný... Osvícení není smyslem duše, ale prožít štěstí skrze různé cesty, zkušenosti a výzvy.
A dokud v souladu s duší nejsme, věříme tomu, co nám našeptává mysl, tedy ego - a toužíme po tom, co mají druzí, protože nejsme napojeni na hlas své duše. Neslyšíme svou vlastní cestu, a tak kopírujeme cestu druhých, a pak jsme smutní, že stále nejsme šťastní... Stačí ale jen pochopit, v jaké fázi jsme, čím sami sebe brzdíme, jak funguje duchovní svět a propojit ho se světem hmoty. A je jedno, zda začínáme ze života, ve kterém nás plně ovládá ego. Jakmile totiž začínáme cítit, že chceme něco "jinak", je to okamžik, kdy se začíná naše duše probouzet, protože je připravena na první krok. A jako začátek je vykročení na cestu, na které začneme posilovat své pilíře, které nás nejen podrží, ale také nám pomohou změnit život tak, jak si přejeme... Abychom pak mohli vše ostatní (co už nechceme a nepotřebujeme) PUSTIT a NECHAT PLYNOUT...
3 hlavní pilíře pro šťastný život jsou:
čistá mysl, zdravé emoce a probuzená intuice.
Dnešní spirituální a sebe-rozvojové nauky jsou chaotické a postrádají řád. Je třeba postupovat postupně. Chápat, co se s vámi děje a proč. Jinak budete zmatení a skákat z tématu na téma, střídat semináře a nacházet jen dočasnou úlevu nebo malý zázrak. Pokud chcete naplno prožívat sílu svého srdce a mít přitom jasnou a čistou mysl, je potřeba si v sobě udělat pořádek.
Je rozdíl, pokud jste v první třídě a toužíte umět to, co absolvent vysoké školy. Nemůžete přeskočit ročníky a rovnou vykonávat vystudovanou praxi. A stejně tak je to i s duchovní cestou. Dokud nevíte, v jaké fázi duše se nacházíte, nejspíš neumíte správně vyhodnotit, koho následovat a tak tápete, protože si vybíráte podle toho, co kdo umí (jaký má život, který vás inspiruje) a nikoliv podle toho, co potřebujete pochopit. Proto, pokud NEMÁTE život takový, jaký si přejete - někde je chyba. A tu chybu odhalíte, pokud se nadechnete a začnete od začátku. Protože i když chápete, co vám druzí radí, ale neumíte to správně aplikovat do života, nejspíš jste něco ve své sebepoznávací fázi přeskočili... Proto, pokud chcete změnit svůj život a vědět, kdo jste a co skutečně chcete, začněte od začátku. Bude to pro vás mnohem efektivnější a s trvalými výsledky. Protože nebudete jen opakovat, co vám kdo radí, ale pochopíte, jaká je ta vaše cesta a nebudete se už bát dělat ty své individuální kroky.
A jak začít? S tím vám mohou pomoci průvodci, které na vás již čekají v rozcestníku Lexikonu. Jsou tvořeny systematicky, logicky, a vždy postupují od počátku, aby vás dovedly až k jádru vašich skrytých emocí i myšlenek. Pomohou vám napojit se na hlas vaší duše a slyšet vlastní intuici, oddělit ji i pochyb a strachu. A především, ukazují cestu, jak spojit duchovní i materiální svět. Abyste si nemuseli vybírat, zda jít pouze duchovní cestou sebelásky, nebo materiální cestou hojnosti...
Možnosti obsahu:
Lexikon průvodci
(elektronické knihy k zakoupení)
Průvodci nabízejí hlubší pohled na různá témata, která ovlivňují naše životy. Protože je ale důležité kráčet na cestě sebepoznání pozvolna, je rozdělen na samostatná témata.
Abyste nebyli přehlceni a mohli se soustředit jen na to, co je pro vás v danou chvíli aktuální. Není nutné přečíst si vše, důležité je vnímat, jaká oblast vás nejvíce volá a té věnujte pozornost.
Lexikon knihovna
(obsah dostupný zdarma)
Lexikon knihovna je taková ochutnávka ze všech témat. Zdarma, bez registrace a jakéhokoliv závazku. Naleznete zde články, ukázky knih nebo celé ebooky.
Knihovna je pro ty, kterým stačí napovědět a dál už mohou postupovat sami. Nebo je i pro ty, kteří chtějí zjistit, jakým způsobem sděluji informace a zda je to forma, která je oslovuje.